Nezlomný [Ereri] (II. Díl) ✔

22

,,Kdo to je?!"
Vyjeknu, když přijdu do ložnice Luka s účelem vyzvednout si knihu, kterou jsem mu půjčil, jenže se mi vybaví pohled na jakéhosi blonďáka, jak zlehka oddechuje v jeho posteli.

Chytím se práhu, abych nespadnul překvapením a přejedu pohledem mého spolubydlícího, který si právě obléká čistě bílou košili.

,,Můj... Kámoš."
Před posledním slovem se zarazí a uhne pohledem.

,,A proč spí u tebe v posteli?"
Přejedu ho podezíravým pohledem.

,,Byl unavený."
Takže má přítele.
Mohl jsem si to myslet.

Vševědoucně se na něj usměji a nevinně zamrkám.

,,A jak se ten tvůj kamarád jmenuje, smím-li se zeptat?"
Luke uhne pohledem na onoho chlapce okupujícího jeho postel a slabě se pousměje.

,,Armin."
Zamumlá a já se usměji.

,,Tak Armin... A jak dlouho už tady jste?"
Pozvednu obočí, načež si založím ruce na hrudi a opřu se zády o práh, takže jsem teď k němu otočený čelem.

,,Ani nevím. Možná... Od oběda."
Rozpačitě se usměje, načež si dopne poslední knoflík na košili a obejde mě.
Následuji ho.

,,Zítra mi mimochodem přijde pár přátel, jestli to nevadí."
Oznámí mi a natáhne se pro skleničku, do které si následně napustí studenou vodu.

Opřu se hýžděmi o linku a chytnu se jí rukama.
Propaluji ho podezíravým pohledem.

Nakonec ale pokrčím rameny a usměji se.

,,Ne, je to tvůj byt, Luku."