Nezlomný [Ereri] (II. Díl) ✔

27

Zblednu a pohledem šlehnu po Lukovi, který je asi tak stejně klidný jako já.
Abych to upřesnil, ono tak trochu téma jak jsme se poznali, zůstávalo od toho dne tabu.
Po té, co jsem mu vysvětlil všechno co potřeboval vědět, ani jeden z nás neměl potřebu rozebírat okamžik našeho prvního setkání.

Jako jedinému, jsem mu řekl, co se doopravdy stalo. Ale... z jistých mě nepochopitelných důvodů jsem vynechal okamžik u jezera.
Nedokážu si to odůvodnit.
Nikdy jsem nedokázal a ani nedokážu.

Proč o tom nezvládnu mluvit je pro mě doteď záhadou.
Snad jen ten divný pocit v břiše, když si vzpomenu, jak jsem tam seděli a mlčeli...

Zakroutím hlavou, abych tyhle vzpomínky vyhnal, přestože je nemožné zapomenout na něco tak zásadního.

,,Bylo to v baru."
Usměje se můj kamarád a nervozitu skryje za odkašlání.

,,Dostal jsem ho odtamtud, když se chtěl jako opilý vyspat s nějakým chlápkem."
Zamračím se a probodnu ho pohledem.

Calvin se zasměje.
,,To znám."

,,Ty máš tak trochu potíže s alkoholem, že ano?"
Podotknu trefně a věnuji mu úšklebek.
Ten mi opětuje.

,,Začínám."
Pronese z vesela Armin a roztočí prázdnou flašku.
Konec se zastaví směrem na Luka.
,,Pravda, nebo úkol?"
Ušklíbne se a založí si ruce na hrudi.

,,Pravdu."
Polkne nasucho Luke a věnuje mi o pomoc volající pohled.
Jen na něj vypláznu jazyk, abych mu dal jasně najevo, že v tom jede sám.
Zaslouží si to.
Prej ožralej.
Nepostřehnutelně si odfrknu a začnu celou mou pozornost věnovat hře.

,,Hmm..."
Zamyslí se Armin.

,,Jaký je tvůj nejtrapnější zážitek, Luku?"