Nezlomný [Ereri] (II. Díl) ✔

38

Prosebně se na něj podívám, ale on si mě nejistě přeměří pohledem.

,,Prosím, nech mě omluvit se mu."
Povzdechne si a nasadí svou kamennou masku.

,,Můžeš mi slíbit, že když tě nechám volat s ním, zůstaneš tu se mnou a neodejdeš zpět k němu?"

Zamyslím se.

,,Slibuji."
Nikdy neporušuji sliby. Jsou pro mě svaté
Levi se zlehka ušklíbne a podá mi můj telefon.

,,Do hajzlu, Erene! Volám ti snad po šesté! Kde jsi? Jsi v pořádku? Řekni mi to, přijedu tě vyzvednout."

,,Uklidni se. Jsem v pořádku. Zítra se vrátím. Jsem s... kámošem. Je to v pohodě."

,,Co to sakra meleš?! Ten zmetek, kterej tě líbal?! Tak abys věděl. Ten idiot mi chtěl zlomit ruku! Vyhrožoval mi, že mě zabije, když to bude nutné!"

Vyděšeně si přeměřím Leviho pohledem a nepatrně ustoupím dozadu. Ten se na mě nechápavě podívá a já nasucho polknu.

,,Cože? Co to říkáš? To by se nikdy nestalo..."

,,Nestalo, jo? Vždyť praštil i tebe! Tak komu budeš věřit? Mě - někomu, kdo ti vlastně zachránil život, bydlíš u něj, bez jakékoliv zpáteční odezvy, - nebo někomu kdo je pravděpodobně úchyl?!"

Do očí se mi nahrnou slzy.

,,Musím končit. Zítra přijdu..."

,,Co?! Poč-"

Zaklapnu mobil a nechám ho dopadnout s lehkou ránou na linku.
Nespouštím z mého mobilu pohled a vlasy mi spadají do obličeje.
Levi, ke mně opatrně přistoupí a dotkne se mého ramene za účelem získání mé pozornosti.
Trhnu sebou.

,,Nedotýkej se mě, Levi."