Nezlomný [Ereri] (II. Díl) ✔

31

,,Em... Jsi si vědoma toho, že toto je mimo mé finanční možnosti?"
Strnule a fascinovaně si prohlížím kus oblečení přede mnou.

Charlee pokrčí rameny.
,,Mimo tvoje možná, ale mimo mé ne."
Mrkne na mě a zamíří s tím k pokladně.
Zarazím se a doběhnu ji.

,,Nemůžeš mi to přece platit!"
Zamračím se.

,,Můžu."
Zasměje se.

,,Kartou prosím."
Pokyne ledabyle k prodavačce.

,,A-Ale..."
Než stihnu jakkoliv zaprotestovat, podává mi tašku a běžíme k autu.
Povzdechnu si.

,,Kolik to stálo?"
Zeptám se.
,,Nepodstatné."
Ušklíbne se a já se zamračím.

,,Tak jak ti to mám vrátit??"
Rozhodím rukama.
Dívka se zamyslí, načež pokrčí rameny.

,,Však ty něco vymyslíš."
Zasměje se.

**

Zase je tady přesně načas.
Zhluboka se nadechnu a upravím si kravatu.
Vejdu do restaurace, ve které jsme si (pochopitelně) domluvili schůzku, načež ho uvidím hned za dveřmi.
Při pohledu na mě mírně ztuhne, načež opět nahodí svou ledovou masku a koutkem rtů se usměje. Probodává očima můj oblek, jakoby to byl jeho nepřítel. Znervózňuje mě to.

,,A-Ahoj."
Váhavě ho pozdravím a uhnu pohledem.

,,Ahoj."
Kývne na mě.

,,Sluší ti to."
Řekne, jakoby nic a já zrudnu až za ušima.

,,D-Děkuju..."
Zlehka mě chytne za ruku ve znamení, abych ho následoval, načež mě vede až do zadní části restaurace.
Má tak hebké ruce...

,,E-Erene?"
Zarazím se v půli kroku.
Sakra, sakra, sakra, sakra...
Pomalu... Pomaličku otočím hlavu...

,,Eh. J-Já, no... E-m..."
Levi se otočí celým tělem na osobu, kterou si tady přeji vidět ze všech nejméně a semkne ruce v pěst.

,,Těší mě Luku."