Nezlomný [Ereri] (II. Díl) ✔

61

,,L-levi..?"
Nervózně polknu a on ke mně otočí hlavu, zatímco cosi píše u svého stolu.
Ve svých rukou za zády držím krabici obvázanou stužkou.

,,Dneska máš narozeniny."
Špitnu a zabodnu pohled do země, aby neviděl jak moc se červenám.

,,A já... No... Chtěl jsem ti něco dát."
Se zájmem se zvedne a přeměří mě podezíravým pohledem.

Zhluboka se nadechnu, abych zklidnil své divoce bijící srdce.

,,N-No... Víš já..."

Očima mě vybídne abych pokračoval.
Povzdechne si a přejde ke mně.
,,Erene miluju tě. Ať je to cokoliv, budu šťastný, protože je to od tebe."
Řekne a já se pousměju.

,,Ona to není úplně věc, nebo... Vlastně je ale... J-já. Dárek, ono to..."
Melu strašně rychle a nedokážu ze sebe vydat smysluplnou větu.
Během toho k němu strnule natáhnu ruce i s dárkem a hlavou do strany s očima pevně semknutýma.

,,Erene uklidni se."
Pousměje se.
Do rukou něžně vezme krabici a začne jí z venku zkoumat pohledem.
O můj bože to je tak trapné...
Vezme za stužku a zlehka zatáhne. Nakonec odklopí víko a já si v zoufalosti schovám obličej do dlaní.

Levi strne neschopný vstřebat co se děje s očima upřenýma na obsah krabice. S povytaženým obočím ke mně zvedne svůj pohled.
Já se několikrát s hluboka nadechnu. Vzpomenu si na včerejší večer.

,,J-já jsem tvůj dárek, Levi."