24

1.5K 122 3
                                    

,,Musíme ozdobit stromeček."
Řekne Luke a pokývá hlavou na malý smrček, který sem nedávno přinesl.

Usměji se. Vždy jsem měl rád Vánoce. Už jako malý jsem si nemohl nechat tento svátek ujít.

,,Jdu na to."
Mrknu na něj a dojdu do předsíně, kde leží papírová krabice.

Když se nad tím zamyslím, Vánoce jsou snad za necelý týden.
Dnes je 18.12.

Sám pro sebe se usměji a začnu si prozpěvovat koledy.

Donesu krabici ke stromku a společně s Lukem, se dáme do práce.

-----

,,To je nádhera!"
Vyjeknu jako malé dítě, když se stromek před námi rozzáří všemi barvami.

Skočím na Luka a s hlasitým smíchem ho svalím na podlahu.
Obejmu ho jako plyšového medvídka.

,,Jsi nějaký veselý, ne?"
Uchechtne se přidušeně a pokusí se mě odstrčit.

Svalím se vedle něj a zahledím se znova na stromek.

,,Miluju Vánoce."
Zašeptám a usměji se.

Malý chlapec se rozeběhnul ke stromku v rohu místnosti a s obrovskou radostí začal škubat balící papír.

Hlasitě a radostně vyjeknul.
,,Jé! Letadlo!"

Skočil po svojí mamince a silně jí obejmul načež mu dala pusu na čelo a zkroutila svou vrásčitou tvář do zářivého úsměvu.
Chlapec se smaragdovýma očima z ní seskočil a s hračkou v ruce, začal vesele pobýhat po bytě.

Smutně se pousměji.

Hned ale zakroutím hlavou, abych vyhnal tyto smutné vzpomínky a pohled přesměruji na mého společníka, sedícího v podstatě stejné poloze jako já.
Nejspíš taky vzpomíná.

,,Kdy mají přijít ti tvý kamarádi, Luku?"

Nezlomný [Ereri] (II. Díl) ✔Tahanan ng mga kuwento. Tumuklas ngayon