Dramione Jedna noc dělá divy

18. Návštěva

Hermiona spokojeně ležela v objetí Draca a užívala si ten pocit, že ho má zase u sebe. Ten rok jí strašně chyběl. Při představě, že už ho nikdy neuvidí se trochu zavrtěla. Draco byl ovšem vzhůru, a tak si toho všiml.

On byl vzhůru dlouho. Koukal se na spící nebelvírku a říkal si u toho jak je hrozně krásná.

,,Dobré ráno, princezno." řekl jí a pohladil jí tváři. Ona se jen nad jeho gestem usmála.

,,Dobré." odpověděla a zavrtala se více do peřin, protože si vzpomněla, co včera slíbila Dracovi.

,,Pojď musíme vstávat, víš přece, že jsi slíbila, že půjdeme na rodinný oběd na Manor." řekl

Hermiona jen nespokojeně zamručela a pro ni bohužel vylezla.

,,Draco, musíme tam opravdu?" zeptala se Hermiona. Nechtěl se jí trávit čas s Narcissou. Nebyla na to ještě připravená.

,,Ano lásko musíme. Matka by ráda viděla svoji vnučku. A já zase chci, aby moje přítelkyně poznala mojí matku i v dobrém." odpověděl jí a vzal si do náručí Mayu.

,,Hm." řekla Hermiona a odešla do ložnice, aby se oblékla.

,,Neboj. Bude to v pohodě, budu tam s tebou. Všechno bude v pohodě. Matka z tebe bude nadšená a zamiluje si tě." řekl, když přišel i s Mayou.

,,Hm. Draco já se bojím. Co když.." musela se znovu nadechnout: ,,co když bude mít předsudky, že její jediný čistokrevný syn má s mudlovskou šmejdkou dceru a ještě ke všemu tu mudlovskou šmejdku miluješ." řekla a po tvářích jí stékaly slzy.

,,Bojím se, že tě matka donutí, aby si mě opustil a vezmeš mi i Mayu a já, já." už nedokázala normálně mluvit a rozplakala se naplno.

Draca tohle překvapilo. Na nic nečekal a vrhl se k ní, aby jí obejmul. Byl šťastný, že má své dvě holky u sebe, ale byl smutný, že jeho nebelvírka brečí. Nesnáší to, když jí takhle vidí.

,,No tak Mio, bude v pohodě má matka se na tebe těší. Těší se, že bude mít krásnou, chytrou, snachu. Vždyť ty si ta nejlepší volba pro mě. Matka si nemůže přát lepší holku pro mě. A hlavně
v dnešní době po válce už se na krev nehraje. Matka mi vždy říkala, že jí je jedno jestli budu mít rád čistokrevnou, mudlorozenou, nebo dokonce jenom mudlu přítelkyni, hlavně abych byl šťastný. A to jsem s tebou. Mio miluju tě a nikdy bych tě neopustil. A už vůbec nikdy bych ti nevzal Mayu. Nejsem taková zrůda." řekl a uklidňoval jí.

,,Neboj zvládneš to. My to zvládneme. Zvládneme to. Věříš mi?" zeptal a odtáhl se, aby se na ní mohl podívat.

,,Ano." odpověděla mu.

,,Tak a teď se pořádně zasměj. Nerad vidím, když brečíš. Trhá mi to srdce." řekl a Hermiona se usmála.

,,To je ono. To je ta správná Grangerová." řekl Draco a Hermiona se musela ještě více usmát.

Na Manoru

Když se přemístili Hermionu polil strach znovu. Draco si to všiml a chytil jí za ruku, aby věděla, že je tu s ní.  Nadechla se a vstoupili do dveří.

,,Draco. Konečně jsi tu." přivítala je paní Malfoyová. Objala Draca a dala mu pusu na tvář.

,,Slečna Grangerová. Těší mě." řekla a podala jí ruku.

,,Dobrý den, paní Malfoyová." Potřásla si s její rukou.

,,Oh prosím tě říkej mi jen Narcisso." usmála se na ní.

,,Dobře." úsměv jí opětovala.

,,Oh a kdo pak je tahle slečna?" zeptala se s úsměvem.

,,To je Maya Ginny Malfoyová. Tvoje vnučka." odpověděl Draco a vzal ji na ruku.

,,O můj bože, ta je nádherná. Kolik pak jí je?" zeptala se a přebrala si jí od Draca a začala jí chovat.

,,Bude jí rok." odpověděla Hermiona.

Po seznámení se všichni odebrali do jídelny, kde se podával oběd.

Po obědě se odebrali do salonku, kde se podával čaj. Hovořili skoro o všem. O Dracovi,
o Hermioně, o Maye.

K večeru se rozloučili a přemístili se domů. Kde uložili Mayu a ulehli do postele.

,,Tak co, jak se ti to líbilo. Nebylo to tak špatné, že?" zeptal se, když leželi v posteli. Hermiona, která ležela na jeho hrudi zvedla hlavu a setkala se s jeho pohledem.

,,Ano bylo to moc fajn. Měl si pravdu. Tvá matka je super." odpověděla a nahla se pro polibek
a znovu si lehla na jeho hruď.

Toho večera usínali oba spokojeně. Obou dvou se zdál sen o jejich společné budoucnosti.