Dramione Jedna noc dělá divy

28. Další překvapení

Draco držel Mayu u sebe na klíně a seděli vedle nemocničního lůžka, na kterém ležela Hermiona. Včera, když bylo po všem je odvedl ke Svatému Mungovi, aby je radši prohlídli. U Mayi to bylo rychlé, protože neměla žádnou oděrku, ale Hermiona na tom byla podstatně hůř. Museli si jí tam nechat přes noc na pozorování. Dali jí uspávací lektvar a Draco se jen modlil, aby se brzy probudila.

Druhý den ráno se Hermiona už probudila. Draco byl štěstím bez sebe. A tak, když se Hermiona probudila, okamžitě k ní vystřelil a začal jí objímat. Byl to pro něj ten nejlepší pocit na světě. Měl u sebe svoje dvě holky, obě živé a zdravé.

Po hodině za Hermionou přišel doktor s tím, že je všechno v pořádku a můžou odejít. Když se Draco zvedl, že podá Hermioně věci, tak se hned zarazil z toho, co teď slyšel. To přeci nemohla být pravda, budou mít druhé dítě.

,,Cože?!" vykřikla Hermiona.

,,Měla byste se uklidnit, jste ve třetím měsíci to miminku neprospívá. No nic. Teď můžete jít." řekl doktor a odešel.

,,Draco, jsi v pořádku?" zeptala se Hermiona, když viděla, že se Draco stále nepohl. Tím že na něj promluvila, tak ho probudila z transu.

,,Jo...Jo... Asi jo." vysoukal ze sebe a došel pro ty věci.

Maya si zatím celou dobu četla takže vůbec nevnímala dospěláky, jak jim ona říká. Hermiona byla za to ráda. Nechtěla to teď s ní řešit.

Když se konečně dostali domů, tak se rozhodli, že se prospí, přece jenom poslední dobou toho moc nenaspali. Oba dva se utápěli v myšlenkách. Nevěděli, co říct, nebo jak začít. Když Hermiona ulehla do postele k Dracovi, tak oba dva leželi na zádech a koukali do stropu.

,,Takže..." začal Draco, ale nedořekl to. Oba dva se na sebe podívali.

,,Takže čekáme mimčo. Druhý. Co budeme dělat?" zeptala se Hermiona.

,,No.. Já bych to mimčo chtěl. Co ty?" zeptal se Draco a otočil se na bok k Hermioně

,,No já samozřejmě taky. Ale myslela jsem, jak a kdy to řekneme Maye. A kdy to řekneme ostatním, Kdy to řekneme tvé matce. A...A co bude s námi?" ptala se značně zmatená Hermiona.

,,No... Myslím si, že Maye by jsme to měli říct, co nejdříve. Ostatním to řekneme až na to budeme připravení a matce, tak té to můžeme říct zítra jestli chceš, protože když jsem jí psal, že jste obě dvě v pořádku, tak mi řekla, že se máme, co nejdříve stavit. A co budeme s námi? No Mio upřímně já tě miluju a nechci o tebe přijít." řekl Draco a zastrčil Hermioně jeden neposedný pramen vlasů za ucho.

,,Taky tě miluju Draco." řekla Hermiona a políbila ho. Tak moc jí chyběl.

Draco si přitáhl Hermionu k sobě do náruče a konečně usnul se svojí nebelvírkou. Tak moc mu chyběla. Ta postel byla tak prázdná bez ní. Celý barák byl bez těch dvou smutný a ponurý. Oba dva se velice rychle ponořili do říše snů. Jejich sny opět, jako před tím ubíhaly k jejich společné budoucnosti, která dnešní událostí byla čím dál více pravděpodobnější.

Druhý den ráno

Hermiona se probudila jako první. Byla šťastná, protože po dlouhé době viděla po ránu jejího milovaného blonďáka.

,,Dobré ráno." řekl a usmál se ní.

,,To nejlepší." zasmála se Hermiona a naklonila se pro polibek. Draco si jí k sobě víc přitáhl. Dlouho však jejich polibek netrval, protože do pokoje vlítla Maya a vyskočila k nim do postele
a lehla si mezi ně doprostřed tak, jak to dělala vždy. Hermiona si Mayu vzala k sobě do náruče
a Draco si zase vzal Hermionu. Takhle tam spolu leželi, jako velmi šťastná rodina.

Draco se zrovna podíval na Hermionu pohledem měli by jsme jí to říct a Hermiona přikývla.

,,Mayo, je tady něco, co ti musíme říct." začala Hermiona a podívala se na Draca, aby to dořekl.

,,No a co to je?" zeptala se zvědavě Maya a Hermioně tím připomněla jí samotnou, když byla malá a zvědavá. Musela nad tím ušklíbnout.

,,No budeš mít malého bratříčka nebo sestřičku." řekl a s Hermionou čekali na její reakci.

,,Vážně?" zeptala se a Draco s Hermionou přikývli. Maya začala skákat po posteli.

,,Jupí. Jupí." Hermiona se nad tím jen usmívala.

,,Tak to stačí. Teď se jdi obléknout, umýt a půjdeme za babičkou, dlouho jsme jí neviděli." řekla Hermiona a Maya seskočila z postele a pádila se připravit.

,,Tak to bylo lehčí než jsem čekal." řekl Draco a Hermiona s ním musela jenom souhlasit.

Později na Manoru

,,No sláva. Jste v pořádku. Tak moc jsem se o vás dvě bála, když mi to přišel Draco říct." řekla Narcisa a hned se vrhla k Hermioně, aby jí mohla obejmout. Hned potom vzala Dracovi z ruky Mayu a už jí taky mačkala u sebe v objetí.

,,Ahoj mami, mám se dobře děkuji za optání. Samozřejmě, že si můžeš vzít Mayu." řekl Draco dotčeně. Na to se všechny ženy zasmály. Narcisa s Mayou se rozešly do salónku, kde se podával čaj.

,,Neboj má tě taky ráda. Ale prostě já jsem já." řekla Hermiona a dala Dracovi pusu.

,,Někdy mi přijde, že tě má radši než mě." zasmál se tomu Draco a vzal Hermionu za ruku a vyšli směr salónek.

,,Neboj má tě ráda taky, jen ti to nedává tolik na jevo." usmála se na něho.

,,No kde jste tak dlouho?" řekla Maya s plnou pusou od sušenek.

,,Jen jsme se trochu zapovídali." odpověděl Draco, když se posadili.

Přibližně po hodině povídání Draco s Hermionou uznali, že by bylo dobré oznámit jí tu skvělou novinu.

,,Mami je tady něco, co bychom ti měli říct." řekl Draco.

,,Poslouchám." řekla Narcisa a přestala se věnovat na chvíli Maye.

,,No... heh.. jak to jen říct." soukal ze sebe.

,,Draco to jsem tě, když si byl malý, nenaučila pořádně mluvit." řekla rázně Narcisa a Maya
s Hermionou se tomu zasmály. Draco nad tím protočil jen oči.

,,No s Hermionou čekáme druhé dítě." řekl Draco a Narcisa okamžitě ztuhla.

,,Tak to je báječné. A v jakém si v měsíci?" zeptala se Hermiony.

,,Ve třetím." odpověděla s úsměvem.

,,To je báječné budu po druhé babičkou." začal se rozplývat Narcisa.

Dlouho potom si ještě povídali. K večeru se přemístili domů, kde se všichni tři vydali k ničem nerušenému spánku. Draco si zase Hermionu k sobě přitiskl, aby mohli být co nejvíce spolu. Oba dva byli šťastní, protože věděli, že teď už je nic a ani nikdo nerozdělí.