Měsíc s hokejistou

6.kapitola

Den 3

Vylezla jsem z postele a překvapilo mě jaký je doma klid. Prolezla jsem všechny místnosti, ale Jakub nikde.

,,Kubo," zařvala jsem, ale odezva žádná.

Sešla jsem do kuchyně, kde jsem si udělala smoothie. Poté jsem se šla převléknout a připravit na ranní výběh.

Běhala jsem různýma ulicema a nakonec jsem po dlouhé hodině vrátila zpátky.

Otevřela jsem dveře a Jakub už se válel na gauči u televize.

,,Byla si běhat?" Zeptal se, když jsem se objevila ve dveřích.

,,Jo tak trochu," naznala jsem a vešla do kuchyně.

,,Koupil jsem nějaké pečivo, tak si dej co je ti libo," zařval ještě na mě.

,,Jo, jdu si dát sprchu a pak dojdu," usmála jsem se a vyběhla schody do patra, kde jsem se zavřela do koupelny.

xxx

,,Klasická ženská," prohodil Jakub, když jsem se objevila v kuchyni.

,,Nějakej problém?" Zamumlala jsem a ruce si opřela o stůl.

,,Jen, že jsem se chtěl taky osprchovat," zamumlal a zvedl se od stolu.

,,Teď je volná, tak ti nic nebrání," naznala jsem a namazala si rohlík, do kterého jsem se s chutí pustila.

,,Dobře princezno," usmál se a opustil kuchyň.

xxx

Posadila jsem se na terasu a otevřela další knihu, kterou jsem v knihovničce našla.

,,Jdu na trénink a pak si nic neplánuj," přišel za mnou Kuba.

,,Co máš v plánu?" Zeptala jsem se ho.

,,Hele, je to překvapení," mrkl na mě.

,,Nesnáším překvapení," zamumlala jsem a Kuba se pouze ušklibl.

,,Jsem plný překvapení, princezno," naznal a odešel.

,,Ještě jednou mi řekneš princezno a zbiju tě," zařvala jsem na něj, ale slyšela jsem pouze smích.

xxx

Začalo se stmívat a tak jsem si doma udělala menší večeři, kterou jsem snědla. Pak jsem šla do pokoje a hledala v kufru nějaké vhodné oblečení. Nějak mě to zmohlo, protože jsem usla.

,,Můžeme jít," zabouchal na dveře do pokoje a pak vešel. ,,Promiň probudiš jsem tě?" Zeptal se.

,,Jo, ale je to jedno, co si mám obléct?"

,,Něco pohodlného, půjdeme se jen projít," odpověděl a nechal mě v posteli samotnou abych se mohla převléct.

Pak jsme vyšli do nočnich ulic Washingtonu.

Byla to příjemná procházka, která mi udělala radost, po dlouhé době.

,,Takže už mi řekneš, proč jsi tady va Washigtonu a proč jsi se přihlásila?" Zeptal se Jakub, když jsme se posadili na lavičku v parku.

,,Asi ještě není ten správný čas," zamumlala jsem.

,,Dobře, nebudu tě nutit," usmál se a pohladil mou tvář. ,,Třeba mi to jednou řekneš, až poznáš, že nejsem tak špatný jak si myslíš.

,,Nemyslím si, že jsi špatnej Kubo, ale prostě jsem jen teď opatrná," naznala jsem a Kuba se usmál. ,,A proč jsi se přihlásil ty?" Zasmála jsem se.

,,Tak asi hlavně proto abych se konečně sesznámil s rozumnou holkou," zazubil se ,,a místo toho jsem si vybral tebe."

,,Jak smutné," zavtipkovala jsem.

,,Nene pravdivé," naznal.

,,Asi máš pravdu," zamumlala jsem.

,,Mám, ale zase na druhou stranu vím, že nejsi taková na co hraješ. Vím, že někde v duchu v sobě máš to co dřív. Že budeš tak veselá, jako na fotkách na instáči," naznal.

,,Asi," zasmála jsem se a zvedla se z lavičky. ,,Asi bych už šla, je mi zima," zamumlala jsem.

,,Ano jdeme," zvedl se a přehodil přese mě jeho bundu.

,,Děkuji," zamumlala jsem a nasála jeho vůni.

Dostával se mi moc k tělu a mně se to nelíbilo. Ale na druhou stranu jsem byla ráda, že se budu možná jednou moct někomu otevřít.