34.kapitola

1.2K 40 1
                                    

Seděla jsem ve opět ve studiu. S Jakubem jsem se ještě neviděla a docela mě to mrzelo. Chtěla jsem to všechno zase vzád a utéct od všech problémů, ale nakonec jsem se přeci jen objevila před moderátorem, seděla jsem tam zatím sama.

,,Takže Angee, od našich zdrojů, jsme se dozvěděli, že jste výzvu vzdala těsně před koncem, zajímalo by nás proč," usmál se moderátor a i když jsem zprvu nechtěla, otevřela jsem se.

,,S Kubou to bylo celou dobu naprosto dokonalé, tedy dokud se neobjevil jeho spoluhráč. Kuba chtěl celou dobu aby mezi náma vztah byl dokonalí, až se to celé zvrtlo. Vyspala jsem se s ním a i když mi chtěl Kuba odpustit, já sama bych to nejspíše nedokázala. To je důvod proč jsem odjela domů," řekla jsem.

,,To zní zajímavě," usmál se moderátor a celé publikum zatleskalo. ,,Ale teď si sem pozveme Kubu aby jsme to viděli i z druhého pohledu," naznal a po chvilce se mi naskyt pohled, na toho chlapce, kterého jsem tolik milovala.

Měl na sobě smoking a na hlavě měl mírný rozcuch. Smál se od ucha k uchu a bylo to naprosto dokanalé. Přišel ke mně, políbil mě na obě tváře a posadil se.

I Kuba jim odvyprávěl celý příběh, nezapoměl ani zmínit to, že mě má pořád rád a že se celou dobu co jsem byla v Česku trápil. Získal si srdce publika a já si připadala jak obsolutní kráva.

Celou dobu živého vysílání se nám moderátor pokoušel promlouvat do duše, ale stál při Jakubovi. Já byla vlastně ta špatná, protože jsem se nedokázala problémum postavit.

Po hodině a půl co jsem seděla ve studiu jsem se konečně mohla nadýchat čerstvého vzduchu a od všeho si oddychnout. Nemusela jsem řešit nic co se týkalo mně a Kubi. Bylo to najednou uklidňující.

,,Můžu tě doprovodit na hotel?" Ozval se za mnou Kuba a tak jsem se otočila.

,,Jestli chceš můžeš, ale nenutím tě," zamumlala jsem.

,,Moc rád," usmál se a tak jsme vyrazili.

Příjemně jsme si pokecali a já celou cestu přemýšlela proč jsem udělala, to co jsem udělala. Strašně jsem toho najednou litovala, ale věděla jsem, že čas nevrátím. Kuba sám přiznal, že je teď šťastný a já mu to nechtěla brát.

Najednou jsme se ocitli před hotelem a já Kubovi skočila kolem krku.

,,Všechno mě to moc mrzí Kubí, neměla jsem to dělat," zamumlala jsem mu do ramene.

,,V pohodě," usmál se a políbil mě do vlasů.

,,Tak asi dobrou," zamumlala jsem a pomalu se od něj vzdalovala.

,,Nerozmyslíš si to ještě?" Zařval a já se na něj otočila.

,,Nemám vízum Kubí a opravdu nevím co bych Americe nabídla," zamumlala jsem a zmizela v hotelu.

Zavřela jsem se ve svém apartmánu a slzy nechala téct proudem. Znova a znova, pro chlapce, kterého jsem tolik milovala.

xxx

Toto je poslední kapitola, zítra očekávejte jen Epilog..

Měsíc s hokejistouKde žijí příběhy. Začni objevovat