Měsíc s hokejistou

30.kapitola

Den 25.

,,Vstávej Angee, jdeme na oběd," ozvala se ode dveří mamka a tak jsem se trhnutím posadila.

,,Já vlastně nespala, celou noc mami," zamumlala jsem a po tvářích mi opět začali téct slzy.

,,Neměla jsem ani tušení, že ten měsíc na tebe bude mít takový dopadek, zlatíčko," zašeptala a hned mě objala. Asi na mě musel být opravdu žalostný pohled.

,,Celé jsem to zvorala mami," zašeptala jsem ji do hrudi.

,,Hele táta s obědem chvíli vydrží. Udělám nám čaj a ty mi ovšem můžeš říct," usmála se a já pouze přikývla.

Odešla z mého pokoje a pi chvilce se vrátila a s dvěma šálky ovocného čaje.
Posadili jsme se na balkón a všechno jsem jí řekla.

,,To je strašné holčičko," zamumlala.

,,Já vím mami, já to opravdu nechtěla udělat, ale prostě stalo se. Kuba mi chtěl odpustit, ale já bych to nedokázala. Však ani jeho máma mě neměla ráda," zamumlala jsem.

,,Hele nemůžeš si to vyčítat, po obědě si s ním dáš ten sraz a promluvíte si. Jsi Angee Říhová a ta se nikdy nevzdá. Každý dělá chyby a chybama se člověk učí,"  usmála se na mě.

,,Tobě se to lehko řekne," naznala jsem.

,,Mám pro tebe jednu otázku. Miluješ ho?"

,,Já, myslela jsem celou dobu, že jo, ale teď si tím nejsem úplně jistá," zamumlala jsem.

,,Ale já vím, že ano. Jinak by jsi teď nebrečela. Poslechni své srdce," řekla a ruku mi tam přiložila.

Tlouklo, a vždy mamka řekla Jakubovo jméno, zrychlilo. Bylo to něco neskutečného.

,,Vidiš? Je jedno co si myslí mozek," zaťukala mi na čelo. ,,Důležité je to co si myslí srdce," usmála se a objala mě. ,,Nemysli si, v každém vztahu je potřeba překonat nějaké překážky. I my s otcem jsme to neměli jednoduchý. Oba jsme udělali spousty chyb."

,,Děkuji moc mami," řekla jsem a konečně se upřímně usmála.

xxx

Po společném obědě s rodiči jsem zavolala Kubovi a dali jsme si sraz na neutrálním místě.

Když dorazil byl na něj žalostný pohled. Bledý obličej s kruhama pod očima. Nebylo mi příjemné ho vidět v tomto stavu, ale já na tom nebyla o moc lépe.

,,Tak rád tě vidím," řekl a vtáhl si mě do pevného objetí.

,,Já tebe taky," usmála jsem se a ruce obmotala okolo jeho pasu.

Dali jsme si kávu a všechno si vyřikali. Omlouvala jsem se mu každou větou a pak přišla ta otázka, které jsem se celou dobu obávala.

,,Jak to teď bude?"

,,Hele Kubí, po tom všem se nechci hnát zniva do vztahu. Nerada ubližuji lidem a u tebe jsem to fakt zvrtala. Každopádně navrhuji kamarádské příměří. Necháme tomu volný průchod a uvidíme co se z toho vyvyne dál," usmála jsem se.

,,Takže se nastěhuješ zpět ke mně?"

,,No, abych pravdu řekla, tak mi otec zabukoval letenku domů. Zítra odlétám," řekla jsem se sklopeným pohledem.

,,Takže toto je sbohem?" Zeptal se.

,,Prozatím," usmála jsem se a na rozloučenou jsem ho dlouze políbila.