Měsíc s hokejistou

21.kapitola

17.den

,,Angee?" Přišel za mnou Kuba.

,,Hmm?" Odpověděla jsem a zvedla k němu své oči.

,,Vadilo by ti spát u mně v pokoji? Teď dva dny?" Zeptal se mně.

,,Proč?" Nechápala jsem.

,,No," zamumlal a podrbal se nervózně na hlavě. ,,Víš přijedou naši a nechci je nechat spát na gauči. To si radši lehnu na ten gauč sám."

,,Můžeme spát spolu," pokrčila jsem rameny.

,,Opravdu?" Zeptal se pobaveně.

,,Jo, nebylo by to poprvé ani naposled," zasmála jsem se.

,,Jo máš pravdu," zamumlal. ,,Zítra pro ně pojedeme na letiště a pak zajdeme na společný oběd." Řekl mi.

,,Ale já ještě nejsem připravená na to poznat tvé rodiče," odpověděla jsem mu se zmateným výrazem.

,,Hele nemusíme jim hned řict, že máme vztah. Můžeme říct, že jsme kamarádi."

,,A my máme vztah?" Zeptala jsem se ho s pozvednutým obočím.

,,No, já myslel," začal koktat až jsem se rozesmála.

,,Ano Kubí, ráda budu tvá přitelkyně," řekla jsem a stáhla si ho do polibku.

xxx

,,Jsi po tréninku unavenej?" Zeptala jsem se Kuby, protože jsem se neskutečně nudila.

,,Ani ne, proč? Máš něco v plánu?" Zeptal se mně on.

,,No, jen jestli by jsme se nešli projít, protože mám opravdu spoustu energie a potřebuji jí nějak dostat pryč," usmála jsem se.

,,A nechtěla by jsi mi tu uklidit?" Zeptal se se smíchem.

,,Blbečku," zakroutila jsem hlavou a šla se připravit na večerní procházku.

xxx

Procházeli jsme se městem. Nakonec mě Jakub dotáhl před nějakou budovu. Jenom jsme tam stáli a koukali na ní.

,,Toto je moje nejoblíbenější budova," zašeptal Kubatak, že jsem to mohla slyšet jen já.

,,Proč?" Zajímala jsem se.

,,Nevím, když jsem tu byl první večer a jen tak se procházel městem, tato budova mě nějak zaujala. Byla takhle osvícená a já tu jen stál a koukal na ní dokud nezačalo svítat," usmál se.

,,Takové období jsem měla v Praze na náplavce," řekla jsem a on se zasmál.

,,Fakt všechno zkazíš," zamumlal a objal mě. Koukal se mi do oči a políbil mě. ,,Před touto budovou jsem vždy chtěl políbit nějakou dívku," usmál se, když se odtáhl.

,,Asi se ti přání splnilo," řekla jsem s úsměvem.

,,To teda," zamumlal a zkontroloval čas. ,,Hele asi by jsme měli pomalu jít, je dost hodin a dopoledne musíme vyzvednout ty rodiče," zamumlal a chytil mě za ruku.

,,Zvládneme doma ještě skleničku vína?" Zeptala jsem se ho.

,,Myslím, že to ještě zvládneme," usmál se a táhl mě ulicema k baráku.

Doma jsme si dali dvě skleničky vína a nakonec usli v objetí na gauči.