Sign On Right Wrist

Loui 6

Nadechnul jsem se a otevřel hlavní dveře do školy. První školní den po Vánocích. Všichni si budou nadšeně vyprávět, co dostali za dárky a jak oslavili Silvestr. Jako by si to neřekli přes zprávy a neposílali si fotky. Samozřejmě já jsem nebyl jiný. Já jsem posílal fotky Niallovi a on zase mně, takže jsme věděli, co kdo dostal. Neměli jsme dál potřebu to rozebírat i po prázdninách.

Ve vestibulu školy už to bylo v plném proudu. Všude staly skupinky studentů, kteří mezi sebou vášnivě diskutovali o prázdninách. Hučelo to tam jako v úle. Radši jsem se přesunul ke své skříňce, kde jsem si vzal učebnice a sešity potřebné na dnešek.

Ve třídě už na mě čekal Niall. Seděli jsme spolu ve třetí lavici u dveří. Moc lidí ve třídě nebylo. Hodina začínala až za 10 minut, což znamenalo, že máme nejmíň 9 minut na to, než se sem nahrnou naší spolužáci. Byli jsme jedna z mála tříd, kteří chodili pozdě. Kamkoliv. Měli jsme jet na výlet s vedlejší třídou? Byli jsme poslední. Měli jsme přijít do tělocvičny na důležité ohlášení ředitele? Zase jsme přišli poslední. Ptáte se proč jsem byl teda tak "brzo" ve třídě? Vlastně to ani žádný zvláštní důvod nemělo. Jen jsem vyšel o pár minut dřív z domu a tak jsem byl o pár minut dřív ve škole.

Jen co jsem dosedl na židli a odložil batoh, Niall na mě začal mluvit.

"Nějakou náhodou jsem viděl tu naši spolužačku a dal se s ní do řeči. Zavedl jsem jí k ředitelně. Během té cesty jsem zjistil, že je super a dá se s ji bavit. Dost jsme se nasmáli. Takže jsem jí nabídl, že jí pak provedeme po škole!" Nadšení z něj přímo sálalo. Neříkám, že jsem nebyl rád. Konečně bych mohl mít nějakou kamarádku, která mě neodsoudí. A jestli má kluka. Tím líp.

"Dobře to beru. Nevíš, kdy by měla přijít?" Byl jsem rád, ale takové nadšení jako Niall jsem neměl.

"Netuším. Nejspíš přijde až s ředitelem ne?" Prohodil trochu nejistě. Wow, Niall něco nevěděl jistě? To se nestává často. On ví vždycky všechno nebo aspoň skoro všechno. Učení většinou ne tam jsem byl lepší já, ale co se týkalo drbů, Niall byl nejlepší. Znal všechno, co se šustlo ve škole. Sebemenší pomluva - on ji věděl. Byl taková drbna školy s hodně přáteli mezi které jsem patřil i já. Měl hodně přátel jen já byl ten nejbližší. Nejdřív se mě snažil seznámit s jeho přáteli, když mu došlo, že se mu to nepovede, přestal s tím.

"Asi jo" pokrčil jsem rameny. Vážně jsem teď nechtěl přemýšlet nad tím, kdy přijde nebo s kým přijde. Nechtěl jsem nad tím přemýšlet, protože do třídy přišel náš třídní. Nás třídní učitel byl čerstvě po škole. Jsme jeho první ročník, co dostal. Měl nás rád a my měli rádi jeho. Rozuměl nám a co si budem byl nám i věkově nejblíž. Když někdo přišel s kocovinou - klidně ho nechal vyspat pod podmínkou, že si všechno dopíše a na začátku jeho další hodiny nám to zopakuje bez zkoušení. Byl neuvěřitelně tolerantní během hodin, během písemky už tak ne. Nechával nás sedět po jednom a na lavici nesmí být nic kromě propisky a případně bělítka. A co si budeme byl i hezký.

Po ramena dlouhé blonďaté vlasy měl vždy sepnuté do drdolu, který vypadal líp než drdol všech holek na škole. Černé oči, schované pod bílými obroučkami, které se vždycky smáli na všechny okolo. Sám Pan Dark byl vždycky usměvavý. Snad nikdy jsem ho neviděl se mračit. Plné, červené rty měl vždy roztažené do úsměvu ve kterém nám ukázoval jeho bílé zoubky a ďolíčky ve tvářích. Byl vysoký s dlouhýma hubenýma nohama. Ty jsem mu tiše záviděl. Já sám byl malý s tlustými stehny a velkým zadkem.

"Dobrý den třído!" Pozdravil nás vesele pan Dark. Všichni, co se teď nacházeli ve třídě ho pozdravili včetně mě.

"Je vidět, že vás tu zatím moc není. Myslíte, že přijdou?" Zeptal se a rozhlédl se po třídě. Hledajíc někoho, kdo by mu byl schopen odpovědět.

"Jako vždycky. Vždyť to znáte" mavnul nad tím rukou Niall.

"Taky pravda" prikyvnul na Niallovu odpověď "a jak jste se měl o prázdninách?" Zeptal se spolužáka po mé pravici. Niall moc neotálel s jeho odpovědí.

"Měl jsem se dobře. Byli jsme před silvestrem s rodiči na horách, takže jsem si to užil. Co vy?" Zeptal se ho zvědavě a podložil si rukou hlavu. Niall s panem učitelem flirtuje od toho, co nastoupil jako náš třidní. Když ho viděl poprvé dost dlouho mi o něm básnil.. Loui on má tak krásně oči. Loui on je tak vysoký. Loui slyšel si jeho hlas? Bože tak hluboký... Po 10 minutách jeho žvatlaní o Harperu Darkovi jsem vypnul a nechal ho se vyzpovídat.

"Já jsem se měl také dobře, Nialle. Děkuji za optání" usmál se na Nialla Dark. Bylo vidět jak pod tím úsměvem Niall taje. Samozřejmě podle jeho slov na Liama neměl, ale že si musí taky obstarat zábavu. Tak jsem ho vždy nechal. Už jsem se ho ani nesnažil zastavit, když to bylo moc očividné.

"A co Vánoce? Co jste dostal pod stromeček?" Niall byl vážně někdy otrávný, ale co se dalo dělat. Nikdo si zatím nestěžoval.

"Ale to nestojí za řeč" zasmál se pan učitel a mavnul rukou "samé měkké dárky"

"Kdybych byl Váš přítel měkké dárky by jste nedostával" zamumlal si Niall pro sebe. Já to ale slyšel. Málem jsem se udusil vlastníma slinama.

"Co jste říkal Nialle?" Zeptal se ho Dark, který určitě chtěl vědět důvod toho, proč jsem začal kašlat.

"Jen že doufám, že se nám ukážte ve vašich nových věcech" zamrkal na něj Niall svýma dlouhýma řasama.

"Samozřejmě Nialle. Budu v tom chodit do školy a kdo si všimne toho, že mám něco nového dostane ode mě odměnu" zasmál se pan Dark. Niallovi se po tomhle prohlášení viditelně rozzářila očička.

"Tak to Vás budu sledovat jako oko v hlavě" mrknul na něj Niall. Flirtování level Niall zahájeno.

"Jako by jsi to už nedělal" prohodil jsem jen tak potichu, aby mě nikdo neslyšel.

"Říkal jste něco Louisi?" Zeptal se mě. Asi viděl jak se mi hýbou rty v mém prohlášení.

"Ne, neříkal" zavrtěl jsem hlavou na nesouhlas. Přece bych nemohl říct svoji myšlenku nahlas. Nevím, jestli by z toho byl problém, ale trapas určitě a o ten já nestojím.

"Tak nám řekněte jak jste se měl Vy o prázdninách" usmál se na mě. V tu chvíli jsem začal panikařit. Nechtěl jsem mu a hlavně před celou třídou říkat, co jsem delal.

Když už jsem se nadechoval v odpověď přerušil mě zvonek. Doloudali se poslední naši spolužáci. Když poslední zavřel dveře, pan Dark zopakoval svoji otázku směřovanou ke mně.

Zase jsem se začal nadechovat k odpovědi, ale přerušilo mě klepání.