Sign On Right Wrist

Loui 19

"Ty jsi jeho cože??" Vyjekla a zakryla si pusu rukou. Teď jsem přes slzy neviděl už absolutně nic.

Nic jsem jí na to neřekl a jen se pokusil stírat slzy, aby mi nebránily ve výhledu. Dlouho se nic nedělo. Dlouho nikdo nic neříkal.

"Ty jsi jeho spřízněná duše??" Zeptala se pomalu a potichu jakoby tomu nechtěla věřit. Já jsem tomu taky nechtěl věřit, ale musel jsem se s tím smířit.

Pomalu jsem přikývl na její otázku a zahleděl jsem se na svoje zápěstí, kde byla moje věta.

"Kdy jsi to zjistil??" Naklonila hlavu na stranu a v očích ji jiskřilo nadšení, zklamání a ještě jedna emoce, kterou jsem nedokázal rozluštit.

"Teď. Nebo spíš myslel jsem si to už ráno, ty jsi mi to ale potvrdila až teď" nervózně jsem si hrál s prsty.

"Ráno??" Nechápala, proč jsem si to myslel už ráno. Kdyby mi to Kendall nepotvrdila, tak bych doufal, že se mi to jen zdálo a nechal bych to být jenže to byla pravda.

Přikývl jsem a začal jim to vyprávět.

Flashback:

"Sladké stvoření" na chvíli se odmlčel a mně se zadrhl dech "stále na tebe myslím" promluvil na mě. Už jsme spolu byli tolikrát, ale ještě na mě nepromluvil. Tohle je poprvé. Poprvé můžu slyšet jeho úžasný chraplavý hlas jak něco mluví a je to mířené na mě.
Chtěl jsem mu něco odpovědět, ale nevěděl jsem, co. Tak hrozně jsem se bál, že mi ze rtu sklouzne něco divného a on se mi pak jen vysměje.

"Co když jsem někdo, o kom nechceš mluvit?" ("What if I'm someone you won't talk about?") Zamumlal jsem nakonec. Když jsem si uvědomil jakou hloupost jsem vypustil z pusy, okamžitě jsem si vrazil imaginární facku. Teď budu rád, když neuteče nebo se mi nevysměje.

"O tom dost pochybuju, koťátko" usmál se a naklonil hlavu trochu na stranu a pak se nahnul k mému uchu "ty jsi člověk, kterým bych se chtěl chlubit" vytřeštil jsem oči a jen koukal před sebe. On se zase vrátil do své původní polohy, tak abych na něj viděl.

"C-cože? Jak to myslíš??" Zamračil jsem se nechápavě.

"Tak jak to říkám" pokrčil rameny a nepouštěl mě ze zajetí jeho duhovek.
"Ty jsi přesně ten člověk, kterého bych považoval za celý můj svět" mluvil dál.

"Ne, ne, mluvíš nesmysly" snažil jsem se to rychle zamluvit "máš skvělou holku a.." než jsem to stihl doříct, tak mi skočil do řeči.

"Ale nejsme spřízněné duše" namítl okamžitě. V tu chvíli mě to trklo. Moje věta se shodovala s větou, co řekl on. Úplně do detailu. Začal jsem panikařit. On nemohl být má spřízněná duše. Sakra. On nesměl být má spřízněná duše.

End of flashback

Ukončil jsem svoje vyprávění a čekal na jejich reakci. Niall tohle slyšel taky poprvé. Jemu jsem řekl jen to nejnutnější. Teď to věděli oba celé.

"Oh můj bože!!" Začala ječet Kendall. A skákat po pokoji. Těžko se to odhadovalo, protože ji spadl telefon a my tak viděli jen bílý strop.

"To je tak úžasný! Loui ty jsi našel spřízněnou duši! A ještě je to Harry! Nedovedeš si představit jak je to úžasný" pištěla pořád. Vypadala dost nadšeně, ale pořád jsem na ni viděl, že jí to bolí. Přišla mi zpráva a já se nechápavě zamračil. Kdo mi teď může psát?