Sign On Right Wrist

Loui 22

"Ahoj mami! Jsem doma!" Zavolal jsem do domu, když jsme s Harrym vešli dovnitř. Sundal jsem si boty a mikinu si pověsil na věšák. Harry si položil boty vedle těch mých a bundu si dal na botník. Oba jsme pak pokračovali do kuchyně.

"Mami tohle je Harry můj..." nevěděl jsem, co říct. Kdo byl Harry? Můj kamarád nebo něco víc?

"Jeho kamarád" usmál se Harry a podal mé mamce ruku.

"Konečně poznávám krásnou ženu, která vychovala tak úžasného kluka" dodal. Mamka se zasmála a já začal červenat.

"Ráda tě poznávám Harry. A děkuju, snažila jsem se, aby byl takový jaký je" usmála se na mě. Já jsem jen koukal dolů a pomalu červenal čím dál víc.

"Je úžasný" koukl na mě Harry a usmál se.

"Mami, myslel jsem jestli by tu Harry nemohl přespat" zamumlal jsem, abych přerušil jejich, pro mě, trapnou konverzaci.

"Jasně, jestli mu to nebude vadit" koukla na něj mamka.

"Určitě mi to vadit nebude" přikývnul Harry.

"Tak my jdeme nahoru" chytl jsem Harryho za ruku a táhl ho do svého pokoje, aby máma ještě něco nevykecala.

"Přinesu vám večeři" zavolala ještě na nás, když jsme byli v půlce schodů. Červeň pořád neopouštěla moje tváře. Táhl jsem Harryho až ke mně do pokoje.

"Tak to byla mamka. Naštěstí jsou dneska všichni pryč" vydechl jsem už v pokoji.

"Jak všichni pryč??" Zeptal se Harry a sedl si na moji postel.

"Lottie a Fizzy jsou u kamarádů. Phoebe, Daisy, Doris a Ernest jsou u babičky a Mark je na služební cestě." Pokrčil jsem rameny a sedl si na můj pracovní stůl.

"Pokud dobře počítám, tak máš 7 sourozenců ??" Počítal si to Harry na prstech.

"Ne, 6. Mark je můj otec" pokrčil jsem rameny

"A proč říkáš tátovi Mark??" Zeptal se zmateně. 

"Mark není můj vlastní otec. Můj otec se zabil" zamumlal jsem potichu a sklopil pohled. O tomhle tématu se mi nechtělo mluvit. Bylo to těžké a pořád to bolelo.

"Ježiši, omlouvám se zlatíčko. To jsem nechtěl" začal se omlouvat. Nevěděl jsem, co dělá dokud se kolem mě neobmotaly jeho ruce.

"Je to dobrý" zamumlal jsem oproti jeho hrudi.

"Ne, neměl jsem se na to ptát. Omlouvám se" pořád se omlouval. Po jeho omluvě mi dal pusu do vlasů.

"Vážně v pohodě. Jen není příjemné o tom mluvit" pokrčil jsem rameny.

"Dobře. Co kdyby jsme se koukli na film ??" Zeptal se mě, aby odvedl myšlenky. Dost se mu to dařilo. Dařilo by se mu to, i kdyby jen seděl a nic nedělal.

"Jo, pustíme si film" přikývl jsem "který??" Dodatečně jsem se zeptal.

"Nevím, je mi to jedno" pokrčil rameny a odstoupil ode mě. Seskočil jsem ze stolu.

"Tak se kouknem, co tu mám" usmál jsem se a skočil na postel. Vytáhl jsem notebook

Skončili jsme u koukání na nějakou komedii. Dost jsme se nasmáli a ke konci už ani nevnímali, protože jsme si povídali a vymýšleli různé scénáře toho, jak by ten film mohl dopadnout dál.

..................

"Ne, Harry nejsem lechtivej" zavrtěl jsem hlavou a pokusil si chránit žebra.