Sign On Right Wrist

Loui 23

"Jdeme spát" oznámil jsem Harrymu a rozplácl se na postel.

"No jasně, mám spát na zemi nebo jinde??" Sedl si na kraj postele a čekal na moji odpověď.

"Tady" poklepal jsem vedle sebe na postel. Koukl jsem na něj a na jeho výraz.

"S tebou v posteli??" Zvedl obočí "to beru" přikývl a rozplácl se vedle mě.

"Dobrou Harry" zamumlal jsem a otočil se na bok, abych mohl zhasnout lampičku, kterou jsem rozsvítil hned potom, co Harry odešel do sprchy. Zůstal jsem už ležet na boku a zavřel oči. Byl jsem unavený za celý den. Po chvíli jsem cítil ruku na svém pase jak si mě přitahuje Harry k sobě.

"Dobrou broučku" zašeptal mi Harry do ucha a dál mi pod něj pusu. Musel jsem se usmát. Jak roztomilé.

Vážně mám Harryho rád. Neznám ho sice dlouho. Znám ho fakt krátce. 2 týdny. Za tu dobu si získal můj kousek srdce. Patří tam. Zabydlel se jako by to místo čekalo přesně na něj. Ale mezi námi, přesně na něj čekalo. To místo, které nemohl nikdo jiný zaplnit. Čekalo na něj a teď už je konečně úplné. Já se cítím úplný. Možná jsme to vzali rychle, ale nemůžu čekat. Je to moje spřízněná duše. Vím to. Podle věty. Cítím to. Podle srdce.

Zavrtal jsem se k Harrymu do objetí ještě víc, abych mohl cítit to teplo, které z něj vycházelo. Už teď jsem to objetí miloval a nehodlal se ho jen tak vzdát. Usnul jsem rychle. Nestihl jsem ani pořádně popřemýšlet jestli jsem udělal dobře, ale věděl jsem, že moje srdce to ví přesně. Nebylo čas na pochybnosti.

............

Ráno jsem se probudil do slunečného dne. Sice pořád byla zima, ale sluníčko svítilo jako by bylo léto. Za oknem to vypadalo pěkně. Vypadalo, že je teplo, ale ve skutečnosti nebylo. Mráz nepříjemně bodal do tváře. Zima mi nedala příležitost si užít svítícího sluníčka. Nešlo to. Mráz byl až moc neustupný.

Otočil jsem se na druhou půlku postele. Harry tu nebyl. Sedl jsem si a začal panikařit. Co když si ze mě včera dělal jenom srandu? Co když už mě nechce nikdy vidět? Co když si uvědomil, že tohle byla chyba? Co když-

Moje zmatené myšlenky utnul Harry, který vešel do mého pokoje s tácem plným jídla.

"Dobré ráno princezno" usmál se a opatrně, aby něco nevyklopil, pokračoval ke mně. Udiveně jsem na něj hleděl.

"Dobré ráno Hazza" zamumlal jsem potichu a pořád ho nevěřícně sledoval. Harry mi položil tác na nohy a sedl si vedle mě.

"Jak si se vyspal??" Usmál se na mě jeho ďolíčkovým úsměvem a naklonil hlavu trochu na stranu. Začal jsem se usmívat jako zamilovaná puberťačka. Problém je v tom, že jsem byl kluk. Nemohl jsem být puberťačka. Byl jsem zamilovaný puberťak. Počkat... zamilovaný? Vážně jsem to tak nazval ve své hlavě? Ne byl jsem skoro zamilovaný. Jo, to je ono. Skoro zamilovaný.

"Vyspal jsem se úžasně. Co ty??" Odpověděl jsem a nemohl se přestat usmívat.

"Fantasticky. Už nikdy nechci usínat bez tebe." Usmál se a věnoval mi malou pusu na tvář.

"Teď pojď jíst" pokynul mi k táci se snídaní. Jen co jsem pobral, co na něm všechno je, vytřeštil jsem oči a začaly se mi zbíhat sliny.

"To si dělal ty??" Koukl jsem na něj. Harry pomalu přikývl a nepřestával se usmívat. V tenhle moment se mi vybavila přesně slova Kendall.

"Harry je úžasný kluk. Je pozorný, starostlivý a vždycky ochotný pomoct. Kdykoliv by mu jeho polovička zavolala, že se bojí nebo že potřebuje pomoct okamžitě by sedl do auta a jel za ní. Mohly by být klidně i 3 hodiny ráno. Mohl by být klidně stovky kilometrů daleko, ale stejně by přijel. Je hrozně obětavý a záleží mu na druhých. Jeho spřízněná duše může být šťastná, že bude mít přítele jako je Harry." 

Teď jsem to taky viděl. Harry byl úžasný. Byl u nás poprvé, ale stejně vstal a udělal mi snídani. Nebylo to zadne velké gesto, ale i tak jsem to miloval. Nikdy jsem nebyl na velká gesta lásky. Vždycky jsem měl radši malá gesta, která dokazovala, že si na mě ten druhý vzpomněl. Nikdy jsem nechtěl velké gesto, kdy člověk nachystá cestu z růží už před obchodem, abych se dostal domů. Radši jsem měl malá gesta, kdy mi přinesl čokoládu, protože ví, že tuhle mám rád a vzpomněl si na mě, když šel okolo. Tohle bylo snad to nejhezčí gesto, které pro mě někdo udělal.

"Děkuju moc Harry" usmál jsem se vděčně a pustil se do snídaně. Byly to borůvky v bílém jogurtu a k tomu kakao. Miloval jsem kakao. Hrozně moc. Po mém prvním loku z kakaa se Harry začal roztomile culit.

"Máš fousky beruško" nepřestával se culit. Zmateně jsem se na něj koukl, protože jsem nechápal o jakých fouscích mluvil. Je možné, že mluvil o mém neexistujícim strništi, ale to se mi zdálo málo pravděpodobné. Už jsem se chtěl zeptat, co tím myslí, když zvedl ruku k mé tváři. Ruku lehce položil na moji tvář a palcem něžně mi přejel nad horním rtem. Ruku zase stáhl a olízl si palec.

"To kakao je na mě moc sladké, ale pořád není tak sladké jako ty" oznámil poté, co zkontroloval chuť kakaa, i když pochybuju, že to poznal jen z toho, že si olízl palec. Nad jeho větou jsem zčervenal jako rajče a radši sklopil pohled k snídani.

"LouLou??" Zvedl jsem hlavu nad oslovení, kterým mě obdaroval. Roztomilá přezdívka, kterou mi vymyslel mi zase vehnala horkost do tváří. Zase jsem byl jako rajče a to jsem nebyl vzhůru ani 10 minut.
"Chtěl bych tě zeptat" pokračoval opatrně. Netušil jsem, že by mohl být i Harry někdy nervózní.

"Ano?" Naklonil jsem hlavu na stranu a čekal, co z něj vypadne. Byl nervózní, zajímalo by mě proč.

"Půjdeš se mnou na rande?" Nervózně se kousl do rtu. Já se usmál a oddělal tác se snídaní.

"Jasně, že půjdu. Moc rád" horlivě jsem přikývl a vrhl se mu kolem krku, abych ho mohl pevně obejmout. Harry mi obmotal ruce kolem pasu a přesunul mě na jeho klín, aby se nám oboum sedělo líp.

"Děkuju moc, tak hrozně moc ti děkuji" šeptal mi Harry do ramene. Musel jsem se usmívat. Byl tak sladký. Na prvních pár momentů mi přišel Harry arogantní, hnusný a nechutně zlý. No nikde jsem to neřekl a radši na něj nemyslel. No po tom ránu, kdy řekl mou větu už to nešlo. Myslel jsem na něj. Pořád. A teď jsem byl mega šťastný, že mě pozval na rande. Ano, chodíme spolu, ale jen krátce a rande jako takové jsme spolu ještě neměli, takže jsem byl moc šťastný.

"Nemáš mi za co děkovat. To já děkuju tobě" zamumlal jsem mu do krku, kde jsem měl zabořeny obličej.

Ignoroval moji poznámku a mluvil dál. "Jsem moc šťastný, princezno. Hrozně moc šťastný. Děláš mě neskutečně šťastným a ani o tom nevíš" po tomhle jsem se od něj odtáhl a v jeho očích se mihl stín zmatení a taky smutku. To ale nevěděl, co mám v plánu. Rychle jsem se k němu přiblížil zpátky a přiložil moje rty k těm jeho. Ten pocit štěstí, který zaplavil mé tělo se nedá popsat. Harry byl zpočátku zaražený, ale pak se přidal a dával do polibku všechny emoce, co v sobě ukrýval. Nebyl jsem pozadu a také mu ukazoval vše, co jsem měl ma srdci. Lásku, štěstí.

"Loui, miluji tě"

♡♡♡♡♡♡
!!Jsem zpět!!
Mí milování čtenáři, doufám, že jsem vám chyběla a pokud ne, neříkejte mi to. Nechte moje srdíčko si myslet, že jsem vám chyběla.
Kapitola trochu o ničem, ale řekla bych, že moc důležitá. No dobře poslední věta určitě.

Snad se vám líbila. Budu ráda, když zanecháte vote nebo komentář.
Love you all from bottom of my heart♡♡