Sign On Right Wrist

Loui 11

"Dneska je pátek. Nechcete jít do klubu?" Zeptala se nás Kendall po škole, když jsme čekali na její a Niallův autobus.

"Já bych i šel. Dlouho jsme nikde nebyli, že Loui" začal mluvit Niall nadšeně a otočil se na mě.

"No, já nevím. Nikam se mi nechce" snažil jsem se z toho vymluvit. Fakt se mi nikam nechtělo a do klubu už vůbec ne. Budou tam lidi, hodně lidí.

"Ale půjdem, Loui. Nemůžeš nás v tom nechat. Prosím" žadonil Niall a použil na mě jeho psí očička. Nikdo neuměl vytvořit tak dokonalý prosící obličej jako Niall. Stačilo se na něj kouknout a odsouhlasili by jste mu cokoliv, co by si zamanul. Chvíli jsem odolával jeho pohledu, ale nakonec jsem svolil.

"Dobře, tak půjdeme, ale když se mi tam nebude líbit, jedeme domů" určil jsem si podmínku. Nemohl jsem jít a zjistit, že tam nechci být, ale i tak tam zůstat.

"Ano, jistě! Děkuju ti Loui" obejmul mě Niall. A Kendall se taky usmívala.

"Takže se sejdeme v 7 u mě??" Zeptala se nás Kendall a Niall začal horlivě přikyvovat.

"Určitě. Budeme tam, jen mi pak pošli adresu, kam se máme s Louim dostavit" domlouval všechno Niall a já jen stál a přemýšlel, co za blbost jsem to udělal.

"Super, díky kluci. Vezmu sebou i Harryho" už byla nadšená i Kendall. Já jsem jen přikývl a Niall se začal radovat.

"Aspoň nás bude víc. Bude to super" fakt se radoval a bylo vidět jak moc nadšený z toho je. Já tak nadšený nebyl. Vlastně jsem nadšený nebyl vůbec. Nikam se mi nechtělo. Teda půjde i Harry to je důvod, proč se mi tam chce o trochu víc než předtím. Nechtěl jsem si přiznat, že bych se tam kvůli Harrymu i trochu těšil. To rozhodně ne.

"Dobře takže v 7 u mě" usmála se ještě naposled Kendall, rychle nas oba obejmula a spěchala na autobus, který právě přijížděl. Když odešla tak jsem si povzdechnul a prohrábl vlasy. Fakt se mi nikam nechtělo. Už jsem i přemýšlel nad variantou, že se hodím marod.

"Budu v 5 u tebe, aby jsme se stihli připravit" nadšení Nialla neopouštělo.

"Musím tam?" Snažil jsem se o nejvíc ublížený tón. Doufal jsem, že by to mohlo projít a nemusel bych tam být.

"Ano, musíš. Jde i Harry" začal mě znovu přemlouvat. Možná si myslel, že když jde Harry, tak půjdu automaticky taky. Neznal jsem ho. Nechtěl jsem trávit čas s někým, koho jsem neznal.

"No a co, že jde nějaký Harry. Neznám ho a ani nechci" začal jsem být trochu naštvaný.

"Ale noták, bude sranda. Poznáš ho a určitě nebude tak špatný" začal ho obhajovat. Jak mohl obhajovat někoho, koho neznal.

"Jak ho můžeš obhajovat? Neznáš ho. Neznáme ho. Viděli jsme ho jednou. Jednou! Chápeš to! Jak můžeme vědět, že to není nějakej arogantní debil!" Byl jsem už fakt vytočený a ani jsem pořádně nepřemýšlel nad tím, co říkám.

"Neznáme ho, ale poznáme. Tak nebuď hysterka, Loui. Uklidni se. Nemusíš se s ním bavit, chceme tam jít s Kendall a Harry je její přítel. Nemusíš ho vůbec řešit ano?" Snažil se mě uklidnit. Vždycky se snažil všechno řešit v klidu. Občas ten jeho klid dokázal uklidnit všechny okolo, ale někdy taky dokázal pěkně naštvat.

"Dobře. Nechám ho být, ale pořád to nemění nic na tom, že se mi tam nechce" snažil jsem se být pořád naštvaný.

"Jasně Loui" zasmál se a objal mě kolem ramen. Nikdy jsem nedokázal být na něj dlouho naštvaný.

"Dobře, tak v 5 u mě" vydechl jsem nakonec rezignovaně "ale teď už běž ujíždí ti autobus" ukázal jsem k jeho autobusu.

"Cože?" Vyjekl, nerozloučil se a utíkal k autobusu. Jen jsem nad ním pokroutil hlavou a usmál se. Rozešel jsem se domů a přitom přemýšlel jak moc se mi tam nechce.

Vážně se mi nikam nechtělo. Fakt, že půjde i Harry mi moc nepřidával. Nechtěl jsem vůbec poznávat nové lidi. To, že jsem poznal Kendall nebyla moje svobodná vůle. Nechtěl jsem ho poznat. Je pravda, že měl okouzlující oči, do kterých jsem chtěl koukat a zjistit všechny odstíny. Někteří říkají, že oči jsou okna do duše. Někde v hloubi duše jsem chtěl zjistit, jestli je to pravda a tak zjistit, co v sobě Harry skrývá. Tak rád bych znal všechna jeho tajemství, všechny jeho maličkosti, co ho dělali Harrym.

Během přemýšlení o tom, jak moc se mi do klubu nechce a taky jak rád bych se s Harrym znovu viděl, jsem došel domů. Hodil jsem si tašku do kouta mého pokoje a lehnul si na postel. Musel jsem usnout, protože mě vzbudil až můj otrávný kamarád.

"Jsi velmi krásný, roztomilý a vypadáš jako anděl, když spíš, ale musíš vstávat, protože tě musíme přichystat" strhl ze mě peřinu, ve které jsem byl zachumlaný až po krk.

"Nikam se mi nechce" zamumlal jsem a snažil nahmatat poslepu svoji peřinu zpátky.

"Ale vstavej. S tvoji mamkou už je to domluvený a plně s tím souhlasila. Ty si se na to vykašlal, tak já to musel vzít do vlastních rukou" oznámil mi a to mě plně probralo. Rychle jsem se posadil a zamrkal, abych se trochu rozkoukal.

"Cože si udělal?" Zamračil jsem se na něj. A radši vstal a přešel ke skříni.

"Domluvil to s tvoji mamkou. Teď mi ukaž, co máš ve skříni" usmál se a stoupnul si vedle mě. Po hodině a půl dohadování Niall ze skříně vytáhnul černé skinny jeany, které byli na kolenou roztrhané a bílé tričko s potiskem: I'm sexy and I know it. Dost dlouho jsem protestoval. Nakonec mi to vnutil ani jsem nevěděl jak.

Můj konečný outfit se skládal z černých roztrhanych skinny jeanů, bílého trička a kšand, které jsme nechali volně viset. Chtěl jsem si je dát na ramena tak jak jsem byl zvyklí, ale Niall mi to zatrhl, že to nevypadá sexy. Nakonec mi ještě rozcuchal vlasy do dost velkyho rozcuchu. To se mi ani trochu nelíbilo, ale konečný výsledek vypadal líp než jsem čekal. Stal jsem před zrcadlem a koukal na můj odraz. Bylo to skoro jako by tu stal někdo jiný a ne já.

"Bože, vypadáš tak sexy Loui. Nikdy bych nevěřil, že tak roztomilý a milý kluk může vypadat tak sexy. A ten tvůj zadek v těch kalhotech. Ještě chvíli a budu si muset jít vyřešit jeden velký problém" stál za mnou a zíral na mě.

"Dobrý, stačí" snažil jsem se nečervenat. Na lichotky jsem zvyklí nebyl. Nikdy jsem tolik lichotek na svoji osobu neslyšel.

"Tak myslím, že můžeme jít" pokýval po chvíli hlavou a vydal se ke dveřím. Já se na sebe naposledy podíval do zrcadla a snažil se uklidnit, že to bude v pohodě.