Sign On Right Wrist

Loui 10

Další den jsem došel do školy už tak jako vždycky. Minutu po zvonění. Do třídy jsem se dostavil až skoro 7 minut po zvonění. Musel jsem ještě do skříňky. Před třídou jsem se setkal s Niallem. Měl skříňku na opačné straně, takže jsme se potkávali buď před třídou a nebo až ve třídě.

S Niallem jsme se pozdravili obejmutím a pak jsme jako velká voda -diky Niallovi- vpadli do třídy.

"Dobrý den" pozdravil okamžitě Niall a šel si sednout na místo.

"Dobrý den" pozdravil jsem tentokrát já, ale mnohem víc potichu. Neměl jsem rád moc pozornosti a díky Niallovi, co se neobtěžoval ani zaklepat, jsme ji měli dost. Následoval jsem Niallova příkladu a šel si sednout. Učitelka se nás ani nesnažila zastavit a zeptat se nás, proč jdeme pozdě. Nemělo to cenu. Většinou se jí dostalo odpovědi "Zaspal jsem" "chodím tak pořád" "nestíhal jsem" "nebylo potřeba tu být tak brzo" "chtěl jsem si přispat" a podobně. Nic jiného snad ani neslyšela.

Když jsem se usadil na své místo a hlavu si položil na lavici ukotvili se mé oči na tabuli. Byla zelená. Ale ne tak zelená jako Haroldovi oči. Tabule byla zelená spíš jako bažina ve které žijí žáby a hrozně zápachá. Harryho oči byli pravý opak. Byli zelené jako jarní louka. Jarní louka posetá květinami. V jeho duhuhovkách se vždy mihl odstín zlaté nebo sem tam světlý odstín šedé. Pod určitým světlem vypadali jako tmavý zelený les těsně před bouřkou. Přitahovali mě a nenechali, abych se od nich odtrhl ani na malý kousek. Mohl bych se do nich koukat do skonání světa. Mohl bych do nich koukat tak dlouho než bych umřel a ani tak by mě neomrzeli.

Z mého přemýšlení nad Harryho očima mě vytrhlo, až když mě do nohy kopnul Niall. Zmateně jsem se na něj kouknul a on pokynul hlavou k tabuli, kam jsem otočil hlavu. Stala tam učitelka a zlostně na mě koukala.

"Posloucháte mě pane Tomlinsone?" Založila si ruce v bok. Byla to jediná učitelka, která nám vykala.

"Co? Jo. Ano, poslouchám Vás" přikývnul jsem.

"Tak mi odpovězte na moji otázku" pozvedla jedno obočí. Bylo jasné, že mi nevěří. Sklopil jsem pohled, protože jsem si uvědomil, že celá třída je potichu a pozoruje mě. Neměl jsem rád pozornost a ještě horší to bylo, když se ode mě očekávala odpověď a já ji nevěděl.

"Nevím, omlouvám se" zamumlal jsem potichu a ještě víc sklopil hlavu.

"Je mi jedno, že chodíte pozdě, ale dávejte při hodině aspoň pozor" zakroutila nade mnou hlavou a otočila se zpátky k tabuli. Od té doby jsem se snažil poslouchat a nepřemýšlet nad tím zelenookým stvoření. Do přestávky se mi to už dařilo. Dával jsem pozor a nepřemýšlel nad Harrym.

"Nad čím si přemýšlel?" Ozval se o přestávce Niall.

"Nad ničím" zavrtěl jsem hlavou. A to už se k nám přihnala Kendall.

"Bože tak hrozně jste mě vylekali, když jste nebyli ve třídě a vy si pak přijdete po zvonění? Proč ste mi to neřekli?" Naoko se na nás zlobila a zase si přitáhla židli k mě straně lavice. Po včerejšku už mi to nepříjemné nebylo. Pořád jsem se cítil trochu nesvůj, ale bylo to v pohodě.

"Promiň. Nečekali jsme, že nás budeš postrádat" pokrčil rameny Niall.

"A co ty a Harry? To jsi tak brzy našla svoji spřízněnou duši??" Zeptal jsem se já na otázku, co mě nejvíc trápila a chtěl jsem jí vědět. Kendall se začala smát.

"Ale vůbec ne. Chodíme spolu už 2 roky. Nejsme spřízněné duše, proto tolik žárlí. Co kdybych si našla spřízněnou duši a opustila ho? Já nemám důvod žárlit. Je jasné, že i když spolu chodíme tak dřív nebo později si jeden z nás najde spřízněnou duši a rozejdeme se" pokrčila rameny a tím zakončila celý její proslov.

"Aha. My si s Louim právě mysleli, že jste spřízněné duše. Pak mi nesedělo, proč by měl žárlit" zakýval hlavou Niall "Přemýšlel jsem nad tím celý večer."

"Co kdyby jste mi ukázali vaše věty" zatleskala nadšeně Kendall rukama. Niall a Kendall okamžitě nastavili ruce mezi nás. Já chvíli jen koukal, ale pak jsem opatrně přidal si svoji ruku a prohlížel si větu od Kendall. Niallovu větu jsem znal nazpaměť. Jeho věta zněla "Ahoj, konečně jsem tě našel" měl jsem jí rád, ale ne tak jako svoji. Kendall měla na zápěstí "jsi okouzlující" byla to krásná věta a je jasné, že její spřízněná duše je někdo krásný s krásnou duší.

"Loui. Ty máš úplně nádhernou větu" začala se rozplývat "takovou větu bych chtěla taky" povzdechla si a podložila si hlavu rukou. "Sladké stvoření, stále na tebe myslím. Je to úžasná věta. Chtěla bych taky takovou. Neříkám, že moje není hezká jen tvoje je fakt úžasná" usmívala se jako sluníčko. Musel jsem se taky usmát a zahleděl jsem se na své zápěstí. Miloval jsem tu větu. Možná jsem si v hloubi duše přál, aby mi ji řekl Harry, ale rozhodně jsem si to nechtěl přiznat. Přece jsem nebyl gay nebo bisexuál.

Nebo ano?

-----------------------------------------------------------

Doufám, že se část líbila. A chtěla bych poděkovat všem, co to čtou, komentují a hlasují. Je to neuvěřitelná podpora a popohání mě to psát. Děkuju moc za všechno ♡♡♡♡♡♡♡♡