Bylo nebylo, ve znovu rozkvétajícím poválečném Londýně, přišla na svět vlčí princezna. Pojmenovali ji po hvězdách. Byla stejně krásná a stejně divoká jako ony, jenže si s sebou nesla strašlivé prokletí. Úplněk co úplněk procházela proměnou starou ja...
اوووه! هذه الصورة لا تتبع إرشادات المحتوى الخاصة بنا. لمتابعة النشر، يرجى إزالتها أو تحميل صورة أخرى.
Pohádky jsou více než pravdivé: ne tím, že nám tvrdí, že existují draci, ale proto, že říkají, že draky je možné porazit.
– Gilbert Keith Chesterton
„Kdysi dávno, v tajemné vlčí říši, žila krásná a statečná princezna. Vlasy měla políbené ohněm a její oči skrývaly všechny barvy moře."
„A jmenovala se Lyra?" zeptala se moje dcera, zachumlaná až po bradu do peřin.
V náručí svírala plyšového dráčka, kterého jí asi před třemi lety daroval strýček Charlie. Pojmenovala ho Plamínek. Byl to plnohodnotný člen naší domácnosti. Snídal s námi, obědval, dokonce se večer koupal a já ho musel po každé takové koupeli vysušit hůlkou, aby byl připravený na cestu do říše snů.
„Přesně tak," usmál jsem se a odhrnul jí zbloudilý pramen rudých vlasů z čela. „Rodiče ji pojmenovali po hvězdách, protože byla stejně výjimečná jako ony. V den, kdy se narodila, rozzářila králi a královně život, stejně jako její jmenovkyně každou noc osvítí oblohu. Všichni ji milovali; svou dokonalou vlčí princeznu."
„Byl tam i její kamarád Plamínek? Byl to dvorní drak? Možná by to mohl být i maminčin rádce, co myslíš?" brebentila dál, načež věnovala svému plyšákovi letmý polibek mezi růžky na hlavě.
„Samozřejmě, že byl. Moudrý a spravedlivý drak Plamínek často sedával po královnině boku a pomáhal jí, když byla koruna na její hlavě až příliš těžká. Dohlížel, aby v říši nepanovalo bezpráví a nebyli utlačování ani ti nejslabší. Vládnout království totiž není lehký úkol a královna potřebovala každou věrnou ruku, která byla ochotná pomoct. Ať už to byl Plamínek, její divoká společnice Chiara, nebo sám pan král. Jenže jak už to tak bývá, ne všechno je v životě jednoduché. Nečekán a nezván přišel den, kdy na nádvoří vyschla kouzelná studna."
Lyra vykulila oči a na chvíli zatajila dech. „To ne! Ta pomáhá vlčímu lidu o úplňcích! Teď musí povolat statečné rytíře na pomoc!"
„Žádní rytíři se nepřihlásili," zavrtěl jsem hlavou. „Nikdo nebyl dost odvážný, aby se vydal pátrat po prameni, ze kterého magická voda prýštila. Oni ale žádné rytíře nepotřebovali. Měli totiž statečnou princeznu Lyru, která se rozhodla celou zemi zachránit!"
„Jó!" vyhrkla nadšeně a z ničeho nic vyskočila na nohy, až pod ní zapružila celá postel. V jedné ruce sevřela Plamínka, do druhé si vzala opracovaný klacík, který používala místo hůlky, a přitiskla si ho k srdci.
Takhle jsem si uspávání sice úplně nepředstavoval, ale nejspíš jsem si za to mohl sám.
„A tak se princezna Lyra, s drakem Plamínkem, a se svými věrnými sluhy Jamesem, Edwardem a Remusem, vydali na výpravu! Prošli celou zemi a bojovali s děsivými duchy a příšerami!" ujala se dalšího vyprávění a zašermovala klacíkem ve vzduchu, přičemž si několikrát poskočila na místě.
