Bylo nebylo, ve znovu rozkvétajícím poválečném Londýně, přišla na svět vlčí princezna. Pojmenovali ji po hvězdách. Byla stejně krásná a stejně divoká jako ony, jenže si s sebou nesla strašlivé prokletí. Úplněk co úplněk procházela proměnou starou ja...
Ops! Esta imagem não segue as nossas directrizes de conteúdo. Para continuares a publicar, por favor, remova-a ou carrega uma imagem diferente.
Jako dítě jsem si představoval krále a královny v jejich nejvyšším majestátu - v šarlatových róbách, prostě ve vší jejich vznešenosti. Jako dospělý, poučen životem a časem, naučil jsem se znát jednu velkou pravdu: že ryzí vznešenost se obyčejně projevuje nenápadně a ve chvílích výjimečných. Nikdy není doprovázena fanfárami... A nejednou přichází v cárech.
– Richard Paul Evans
Svítání toho rána nepřineslo do Egypta jenom začátek novýho dne, ale taky začátek nový éry.
O předchozí noci, jež si vyžádala desítky mrtvejch mezi místníma, se brzo začalo mluvit jako o Krvavým úplňku. Ten se ale zároveň stal tolik potřebným impulsem ke změně, která byla tak jako tak nevyhnutelná. To byla cena za budoucnost. Nakonec šlo jenom o malou daň, kterou musel Egypt zaplatit za odvrácení občanský války.
Toho rána po úplňku jsem poklekla znovu, tentokrát dobrovolně.
Sklonila jsem hlavu a předala Aye pomyslný žezlo nad místní smečkou, který mi Silas pár hodin předtím daroval. Patřilo jí a jenom ona mohla zbejvající vlky navíst tím správným směrem.
Stejně jako toho mohl dosáhnout Darius.
Ten se postavil po jejím boku s většinou Sokolů za zády. Nabídl jim spravedlnost, když mu pomůžou zbavit Egypt korupce a nesmyslnejch předsudků. Neměl tu moc, neměl ani žádnou záruku na úspěch, ale to mu nevadilo. Stačilo, že on sám tomu věřil. Poznávala jsem v něm sebe před pár lety a ujistila ho, že pokud bude vážně chtít a nikdy se nevzdá, dokáže cokoliv. Klidně změnit celej svět.
A tak tam stáli, ruku v ruce, před davem ještě pořád vyděšenejch místních, a slíbili jim budoucnost. Slíbili jim rovnováhu. Ten den se společně staly symbolem novýho věku. Symbolem spolupráce mezi Setem a Horem, odvěkejma nepřátelema, kterejm se nakonec podařilo najít společnou cestu a přinýst naději na lepší zítřky.
Tohle všechno už jsem sledovala jenom zpovzdálí. Nebyla to moje chvilka slávy a já ani netoužila, aby se jí stala. Za ty roky po válce jsem se naučila spoustu věcí a nestát za každou cenu na výsluní byla jednou z nich.
Obdiv je sice příjemnej, moc je opojná, jenže s sebou přináší i obrovskou zodpovědnost a tý já už měla po krk.
Teď jsem byla máma a pod srdcem jsem nosila další život.
Byl čas nechat v cizích válkách bojovat jiný.
Tohle uvědomění mi přineslo do duše až překvapivej klid. Dokonce takovej, že jsem se po zjištění, kdo měl na svědomí útěk štěňat, ani moc nezlobila. Ty idioti totiž přehodili hlídání na poprvý přeměněnýho Jabariho, kterej samozřejmě při zavytí svýho vlastního druhu vystřelil z tábory a děcka vzal s sebou. Taky za to zaplatil pár ošklivejma jizvama, ale naštěstí se z toho všeho docela rychle oklepal. Aya si ho vzala okamžitě pod křídla a myslím, že společně to bez problémů zvládnou.
