Bylo nebylo, ve znovu rozkvétajícím poválečném Londýně, přišla na svět vlčí princezna. Pojmenovali ji po hvězdách. Byla stejně krásná a stejně divoká jako ony, jenže si s sebou nesla strašlivé prokletí. Úplněk co úplněk procházela proměnou starou ja...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Součástí volby je, že se vzdáme něčeho, co chceme, kvůli něčemu, po čem toužíme víc.
– Dan Millman
„Ne! Nepřipadá to v úvahu!"
„Ale-" nadechla jsem se k okamžitý obraně, jenže Hermiona mě ani tentokrát nenechala domluvit.
„Nezajímá mě žádný tvůj nepochybně skvěle promyšlený argument, Rory!" zamračila se. „Situace v Africe zkrátka není natolik stabilní, abychom ti tam dovolili vycestovat. Velká spousta obyvatel nesouhlasí s tím, co děláš ty a celé naše ministerstvo v otázce vlkodlaků. Ani místní úřady ti nejsou schopné zajistit bezpečí, je ti to jasné?"
„Takže tam podle tebe mám nechat jet svoji dceru samotnou?" odfrkla jsem si.
Rozčilovala mě. Celý ministerstvo mě štvalo se všema těma zákazama, příkazama a omezeníma. To si měl někdo fakt potřebu pořád honit hábit a dávat nám ostatním najevo, že jsme idioti a neumíme za sebe rozhodovat sami? Bylo to frustrující.
Auroro, nemůžeme tě pustit k archivům jinejch zemí, nemáš na to prověrku. Auroro, musíš chodit na pondělní porady včas. Auroro, nemůžeš jen tak říct španělskýmu ministrovi, že má mozek jako scvrklofík. Auroro, nemůžeš jet do Egypta, mohli by tě tam zabít vzbouřenci.
Abyste se všichni nezbláznili!
„Nemůžu ti zakázat, abys tam Lyru poslala, Rory, ale nemyslím si, že je to dobrý nápad. Ani ona by nemusela být ve stoprocentním bezpečí."
Zadívala se na mě těma svýma přehnaně moralistickejma očima a nejspíš byla přesvědčená, že jsem úplně pitomá.
Zvedla jsem se ze židle, opřela se rukama o její stůl a pevně ho sevřela prsty. Na zápěstích mi vystoupily šlachy a dokonce i vybledlý znamení zla se najednou zdálo bejt o něco výraznější. Naklonila jsem se k ní blíž. Nedala na sobě znát žádnou nejistotu, ale já si všimla, jak se trochu nervózně ošila.
„Ty si fakt myslíš, že budu sedět doma na zadku a sledovat, jak mi dcera roste před očima, když je Billy na merlin ví jak dlouho někde v tramtárii a nemá šanci to vidět taky? Myslela jsem, že máš bejt génius, nebo tak něco," ušklíbla jsem se.
„Ani tímhle můj názor nezměníš. A teď běž," mávla rukou a sklopila oči zpátky k pergamenu, kterej si pročítala než jsem sem přišla. Očividně už se se mnou o tom odmítala bavit.
„V tom případě končím," oznámila jsem s ledovým klidem.
Zhluboka si povzdechla. „Chápu, že jsi naštvaná, ale obě víme, že tu nekončíš, hm? Vím, že ti Kingsley nabídl povýšení. Měla bys přestat vymýšlet hlouposti a vzít to místo. Taková příležitost se neodmítá."
