School bitches [p.jm x m.yg; k.th x j.jk] ✔︎

24.

ᴛᴡᴏ ᴅᴀʏs ʟᴀᴛᴇʀ
ᴛᴀᴇʜʏᴜɴɢ
Dva dny. Kurva, dva dny se se mnou nebavil. Neměl jsem ve škole nikoho. Tedy do té naší hádky jsem napůl měl jeho, ale přece všechno jednou končí. A mě to neskutečně štve a zároveň mrzí. Je to má vina.

Vyšel jsem ze školy a s kapucí na hlavě si to kráčel domů. Kam jinam, že jo? Jako vždy po škole padnu bratovi do náruče a začnu brečet, jaká jsem troska a jak jsem to pokazil. Neustále mě utěšuje, jsem za to rád. Nepřestalo ho to bavit, vždycky byl na mé straně. Už od narození.

Slyšel jsem rychle kroky za sebou, a tak jsem trochu uhl na pravou stranu, abych oné osobě udělal volný prostor. Avšak jsem toho ihned zalitovat. Ucítil jsem známou kolínskou a sklopil pohled k zemi. Jak si může dovolit se najednou zjevit? Jak? Proč?

,, Kam jdeme?"Zeptal se a já si skousl spodní ret.,, K tobě domů? To je fajn."Krev se ve mně vařila. Docházela mi trpělivost. Dělá jakoby se nic nestalo.

Rychle jsem odbočil doprava do jiné ulice a doufal, že jsem se mu lehce ztratil. To by nemohl být on, aby mě znovu nedoběhl. Musel jsem se držet zuby nehty, abych na něj nezačal řvát. Štval mě.

,, Taehyungu?"

,, Mlč."Zachraptěl jsem a zastrčil si ruce do kapes mikiny.

,, Tae, já-"

,, Drž hubu, ti říkám!"Křikl jsem a zrychlil krok. Myslel jsem si snad, že mu uteču? Ne, spíše jsem doufal, že se dám vzdá. Měl by prostě jít a nechat mě na pokoji.

,, Chci si jenom promluvit."Prohlásil a stoupl si přede mě, čímž mi zablokoval cestu. Baví ho to hodně? Protože mě ne. Pokud si myslí, že k němu chci mluvit po tom, co mi řekl, tak je na omylu.

,, Není o čem."Prskl jsem a obešel ho.,,Domluvili jsme."

,, Zastav se, prosím."Naléhal.

,, Ne."

,, Fajn, omlouvám se."Povzdechl si a já se zastavil. Je tak naivní. Nedokáže si představit, jaké utrpení to pro mě je, když jsem zamilovaný do kluka, který mě nenávidí. Který se mnou nechce být.

,, Jednoduché 'Omlouvám se' by dokázal říct každý."Ironicky jsem se uchechtl a otočil se na něj.,, A teď si jako myslíš ty, že ti skočím do náruče a prominu ti to? Vůbec ti dovolím si o tom promluvit?"

,, Ne, to si nemyslím."Odpověděl a pokrčil rameny.

,, Tak proč jsi mě oslovil, když si to nemyslíš?"Zeptal jsem se. Proč on? Proč já? Proč zrovna já musím být do něj blázen? Vždyť do nedávna dělal, že neexistuju. Před dvěma týdny se na mě ani nepodíval.

,, Protože jsem to chtěl alespoň zkusit."Upřesnil jsem a na moment odvrátil pohled.,, A chci tě přesvědčit, že to, co se stalo u mě doma, mě mrzí."Mrzí? Vážně ho to mrzí? Popravdě to tak vůbec nevypadá třeba.

,, Tak tebe to mrzí?"Zamračil jsem se a rozešel se k němu. Kousek od něj jsem se zastavil.,,Mrzí tě to po tom, co ses mi vysmál, že k tobě cítím něco víc, než přátelství a poté mě vyhodil z domu? Jungkooku, nebaví mě to. Nebaví mě poslouchat ty tvoje lži. Políbil jsi mě na tvář, udělal mi cucfleky, proč mi takhle lžeš? Proč?"Měli jsme to štěstí, že tady nikdo nebyl. V téhle době je již většina lidí doma, nebo někde v háji.

,, Nic z toho nebyla lež."Připustil.,, A přesně tohle ti chci vysvětlit."

,, Zamítá se."

,, Tae, já tě prosím jako nikoho jiného v mém životě."Vydechl a položil si ruce na mé ramena.,,Prosím, jen ti to vysvětlím."Něco v mé hlavě říkalo, že mu to nemám dovolit. Avšak jsem věděl, že láska k němu mě k tomu přinutí.

,, Nemám na tebe celej den."Zamumlal jsem a sundal jeho ruce z mých ramen.,, Tak dělej, jinak si to rozmyslím."

Pomalu jsem se rozešel ulicí a on hned vedle mě.
_______________________________________
안녕! ಠ◡ಠ
Tak jako vždy je tohle poslední kapitola pro dnešek ^^ Co si myslíte? Odpustí Tae Jungkookovi? 😌

-ᴋɪᴋɪ

638slov❤️