School bitches [p.jm x m.yg; k.th x j.jk] ✔︎

31.

ᴛᴀᴇʜʏᴜɴɢ
,, Znáš nějaké souhvězdí?"Zeptal jsem se a podíval se na Jungkooka, který seděl vedle mě. Ačkoliv bylo osm hodin, šly vidět hezky hvězdy, byl to krásný zážitek s ním. Seděli jsme na fontáně.

,, Ne, nepotřebuju to."

,, Seš divnej."Upřesnil jsem a opřel se rukama za sebe.,, Jednou se svou láskou budeš pozorovat hvězdy a budeš vědět prd. Tvá láska si o tobě bude myslet všelijaké věci."

,, Ty si o mě myslíš všelijaké věci?"Zamumlal a nahnul se ke mně. Došlo mi jak to vyznělo. Tak strašně jsem se styděl, nedokázal jsem se nijak pohnout, když byl ode mě jen centimetr. Muselo mu to také dojít.

,, Ne."Zašeptal jsem.

Krátce mě políbil a znovu se na mě podíval.,,Už ses rozhodl?"Zeptal se a já se lehce usmál.,,Slíbil jsi, že mi dnes večer odpovíš."

Skousl jsem si spodní ret. Přemýšlel jsem nad tím nejhorším. Může to být past. Získá si mé srdce a poté ode mě odejde. Nebo mě chce jen zesměšnit. Ovšem, jsem musel pomyslet i na ty hezké chvilky. Musím trochu risknout.

,, Zkusím to."

Usmál se a vstal. Později jsem byl mačkán v jeho objetí a on se mnou několikrát zatočil. Popravdě jsem nečekal, že by byl natolik šťastný. Přece jen... Jsem Taehyung. Nikdo. Takže mě moc zahřál tento moment.

Položil mě do stoje a poté si tentokrát dlouze přivlastnil mé rty. Spolupracoval jsem však těžko, byl jsem omámený. Omámený tím, co udělal, jak reagoval, jakým způsobem mě políbil. Nikdy jsem si třeba nemyslel, že takhle dopadnem. Líbil se mi dost dlouho, brečel jsem kvůli němu, avšak až teď to on dokázal přijmout.

,, Takže jsi teď můj."Zamumlal do polibku a odtáhl se.

Usmál jsem se.

,, Tvůj."

ᴊɪᴍɪɴ
Práskl jsem dveřmi a odhodil batoh. Ignorujíc Sun jsem se rychlým krokem rozešel do kuchyně a bouchl do stolu. Byl jsem tak neskutečně naštvaný a zklamaný.

Jak mohl? Když jsem mu říkal, aby nechodil nahoru, zřejmě jsem nevypadal dostatečně vážně. Neposlechl mě, přitom to byla jednoduchá prosba. Věřil jsem mu.

Po chvilce jsem už stál v koupelně a pustil vodu do vany. Potřebuju prostě horkou vodu. Zrovna bych si mohl píchnout ty injekce, do školy jsem si to nějako zapomněl vzít.

Vytáhl jsem ze skříňky ony injekce, přičemž jsem poznal, že jsou na jiném místě. Opravdu to našel. Měl jsem to více schovat, avšak stále není moje chyba, že to zjistil. Kdyby nestrkal nos tam, kam nemá, nic takového by jsme neřešili.

Napustil jsem do nich ony tekutiny z lahviček a vypl vodu.

I s oblečením jsem si lehl do ní a po krk se ponořil. Poté jsem všechny naraz píchl do své ruky a vykřikl bolestí. Tak šíleně moc to bolelo. Jakoby mě něco přímo žralo zevnitř. Upřímně jsem si myslel, že ta třetí injekce zažene tu bolest.

Avšak ne. Pohltily mě dvě bolesti. Jedna ze srdce a druhá z ruky.

ᴊᴜɴɢᴋᴏᴏᴋ
,, Velký vůz."

,, Cože?"Vyhrkl jsem, když prolomil ticho mezi námi, zatímco jsme se ruku v ruce procházeli. Popravdě jsem neměl, co říct, nevěděl jsem, co mám dělat. Nikdy jsem neměl vztah, jak se mám tedy chovat?

,, Že vidím velký vůz."Odpověděl a ukázal na hvězdy tvarující se do velkého vozu.,, Nikdy jsem však nenašel malý vůz, je to divný."Uchechtl jsem se a odvrátil pohled.,,Promiň, nezajímá tě to."

,, Ale ne, tak to není."Zamumlal jsem.,, Nechám tě mluvit, abych se o tobě něco dozvěděl."Je mi líto, že jsme se donedávna nevídali. Kolik jsem toho zameškal?

,, A kdy se já o tobě něco dozvím?"Zeptal se a stiskl mou ruku. Upřímně mu nemám co říct. Můj život není tak záživný, jak si myslí.

,, Postupem času."

,, Chodíme spolu, ale nic o tom druhém nevíme."Upřesnil a podíval se na mě. Nechtěl jsem, aby byl zklamaný. Bohužel jak jsem zmínil: nemám mu co říct. Vůbec nevím.

,, Neber to černě, Tae."Usmál jsem se a pohled mu oplatil.,, Zajdem ke mně a pustíme si nějaký film, co ty na to?"

,, Fajn."Usoudil a sklopil pohled.,, Pozval bych tě k sobě domů, kdyby tam nebyl Kyuhyun."

,, Co on vůbec u tebe dělá?"Řekl jsem.,,Myslel jsem, že bydlíš sám. Taejoon mi to řekla."

,, On... Mi jen pomáhá."Vydechl.,, Měl jsem těžké období."Vzpomněl jsem si na ten moment, kdy mi řekl, že pro mě brečí. Bylo mi neskutečně líto, že musí brečet kvůli takovému debilovi, jako jsem já. Nechápu ho doteď.

,, Teď ho můžu zaskočit."Prohlásil jsem a zastavil se, načež se na mě otočil.,, Budu ti pomáhat já."

Usmál se a za boky si mě přitáhl do polibku.

_______________________________________
-ᴋɪᴋɪ

753slov❤️