BEGIN AGAIN [CZ]

32. » It's your choice.

„Proč jsi mi neřekla, že přijedeš?" zeptala jsem se mé sestřenice Megan, která mi ani nezavolala, že je v Seattlu. Byla tu už od včerejšího rána, přespala u mamky. Musela si vyřídit svou stáž v jedné škole, kterou tu bude mít v prosinci.

„Musela jsem si vyřídit to papírování, navíc jsi šla na hokej... Ty budeš mít v prosinci taky stáž, ne?" napila se Meg svého frappé s dvojitou porcí šlehačky, kterou už samozřejmě snědla. Seděly jsme v kavárně, kterou jsem si za krátkou chvíli velmi oblíbila.

„Jo, ale u nás se to rozhoduje až v prosinci." přikývla jsem souhlasně a brčkem lovila na konci prázdného kelímku poslední kapky mého latté.

„Aha. Mimochodem, Ryan na tátu, mámu i Ellie zapůsobil. Táta si už pro něj chystá další vtipné vtipy." ukázala pomyslné uvozovky nad slovem vtipné a zasmála se. Ano, strejda Phill a jeho vtipy. Už mi chybí.

„To mě těší. A jak se ve Forest Hills máte?" položila jsem otázku a v duchu byla nesmírně ráda za to, že se s Megan zase vidím.

„Máma vyhrála zdejší cenu za nejkrásnější zahradu. Ale jinak se nic nezměnilo. A jak to klape tobě a Ryanovi?" mrkla na mě Meg, což mě donutilo pobaveně protočit oči. Megan vždy milovala všechny novinky a drby.

„Jo, klape nám to." přisvědčila jsem a sáhla po mobilu, který mi ohlašoval novou zprávu. Na ploše pro odemykání jsem měla fotku s Crosbym, na kterou jsem byla patřičně pyšná. Ťukla jsem na bílou obálku.

From Ryan : Tohle jednání je naprostá nuda.

Přečetla jsem si zprávu a uchichtla se nad ní. Dokázala jsem si ho úplně živě představit, jak dělá, že poslouchá, ale místo toho je duchem nepřítomen.

To Ryan : Chceš nějak rozptýlit, nebo si to necháme až na večer?

„Co se tak usmíváš?" pohlédla na mě provokativně Meg a já jen s pokrčením rameny odložila telefon.

„Nic, jen tak." odpověděla jsem a pokoušela se o to, abych se neusmívala jako naprostý idiot, i když jsem tak určitě vypadala.

„Od té doby, co jsi s ním, připadáš mi tak... Šťastná a svá. Asi plácám blbosti, ale já to tak vidím." mávla rukou a neopouštěl ji ten její typický úsměv, který byl teď ještě veselejší.

„Možná máš pravdu." připustila jsem a uvědomila si, že na tom něco je. Z myšlenek mě vytrhla nová zpráva, na kterou jsem se hned podívala.

From Ryan : Jestli toho nenecháš, pošlu všechny do háje a přijdu si pro tebe.

Kousla jsem se do rtu, abych potlačila červeň, která se mi hnala do tváří. Teď jsem na sto procent musela vypadat jako idiot.

To Ryan : A co by se dělo pak?

Bavilo mě škádlit ho, protože pokud šlo o tohle, dal se vyprovokovat snadno. Musela jsem se držet, abych nevypukla smíchy.

„A za jak dlouho ti to letí?" obrátila jsem se znovu na Meg, která si zastrčila pramínek svých světle hnědých vlasů za ucho a zkontrolovala si čas na hodinkách.

„Za čtyři hodiny. Páni, už se nemůžu dočkat na tu stáž. Sice bude jen tři dny, ale i tak... Tohle město je nádhera." podotkla a rozhlédla se kolem sebe, jako kdyby chtěla naznačit, že se jí tu líbí.

„Mohla bys bydlet u mě." nabídla jsem jí a už se dopředu těšila, až tu bude. Pustíme si horory, kterých se sama bojím, zajdeme si do kina...

„A nebude to Ryanovi vadit?" kousla se nervózně do rtu Meg a já si v tu chvíli něco uvědomila. V tu dobu už budeme s Ryanem dávno rozvedeni. Nehledě na to, že se mu má do týdne rozhodnout občanství.