BEGIN AGAIN [CZ]

8. » You're jealous!

Tenhle díl věnuji Terry_Smile :3 Děkuju za tvoje komentáře a votes!♥

Příjemné čtení:3

„Co tím chcete říct?! Objednal jsem si dva pokoje, tak chci dva pokoje!" rozčiloval se Ryan a já si povzdychla.

Dva naše pokoje totiž zabral jemenský prezident a jeho premiér. A ti mají samozřejmě přednost.

„Pane Dashwoode, je tu ale volné manželské apartmá. Je luxusnější než ty pokoje. A vy jste přece novomanželé..." vysvětloval nervózně recepční.

Ryan se plácl do čela a podíval se na mě. Pokrčila jsem rameny, stejně není jiná možnost.

„Tak dobře."

„Apartmá stojí... Dvacet tisíc dolarů."

Ryan mu podal bezlimitovou kreditku a recepční si ji obdivně prohlížel.

Dvacet tisíc? Proboha, vždyť je to jen pokoj!

„Mimochodem... Je tu nějaký pokoj rezervovaný na jméno Hugo Spears?" vytáhl Ryan nenápadně bankovku a recepční ji přijal.

„Ano. Zítra ráno dorazí. V půl osmé ráno."

Alespoň jeden den bez toho skřeta. Musela jsem se nad tím usmát. Rozhlížela jsem se po krásné recepci a pak ho uviděla. Mého bývalého. Krve by se ve mně nedořezalo. Co tu sakra dělá?! Neviděla jsem se s ním tři roky, proč ho musím potkat zrovna teď a tady?! Ryan si vzal kreditku a poslíček nám vzal kufry. Pořád jsem se dívala jeho směrem. Vypadá pořád stejně dobře.

„Julie?" nadzvedl obočí Ryan, když mě uviděl, že jsem duchem nepřítomná.

„Skryj mě." sykla jsem.

„Co se zase děje?"

„Tamhle je můj bývalý. Bart Cartwheel." zamumlala jsem a v tu chvíli se na nás Bart otočil.

Střetli jsme se pohledy a on ztuhl. Pak se ale usmál a šel k nám.

„Julie! Tak dlouho jsme se neviděli!" přišel ke mně a objal mě.

„To tedy. Tři roky."

Ryan na nás koukal s podivným výrazem a já byla naprosto zaskočená.

„Nechceš nás představit?“ utrousil, když se Bart odtáhl.

„Ji-Jistě. Ryane, tohle je... můj bývalý přítel Bart Cartwheel. Barte, tohle je můj manžel Ryan Dashwood.“

Ani jeden druhému nepodal ruku. Spíše to vypadalo, že se navzájem zabijí.

„Manžel?“ nechtěl Bart uvěřit.

„Ano, manžel.“ řekl místo mě Ryan.

„No... Co tu děláš?“ obrátila jsem se zase k Bartovi.

„Pracuju tu na pláži jako plavčík. Tady jen bydlí můj kamarád, Andrew Carter. Znáte ho?“ usmál se zářivě.

„Ne, neznáme.“ odpověděl nasupeně Ryan.

Co ho žere?!

„Musím jít. Uvidíme se, Julie.“ mrkl na mě Bart a odešel.

Když zmizel z dohledu, Ryan mě probodl pohledem.

„Co je?!“ překřížila jsem ruce.

„Nic.“ odsekl a já se zasmála.

„Ty žárlíš!“

„Na tebe? To určitě.“ ušklíbl se.

Mykla jsem rameny a vstoupila s Ryanem do výtahu.

„Proč jste se rozešli?“ zeptal se pak.

„Chodili jsme spolu na gympl... A když gympl skončil, já chtěla na univerzitu a on chtěl se vším seknout a jít do světa. Na gympl nikdy nechtěl, rodiče ho přinutili.“

On přikývl na důkaz toho, že chápe. Bylo to tenkrát těžké, ale už jsem se přes to přenesla. Vystoupili jsme z výtahu a u našeho pokoje číslo 206 už stál poslíček s kufry a klíčem.

„Příjemný pobyt.“ nasadil naučený úsměv a natáhl ruku.

Dala jsem mu nějaké drobné, i když Ryan brblal, že by to zaplatil. Odemkla jsem dveře a přede mnou byl obrovský a nádherný apartmán. Napravo byla obrovská postel i s nebesy, naproti plazmovka, pohovka... Prostě na co si vzpomenete. Všechno bylo sladěné do královského stylu. Dokonce jsem našla pod polštářem čokoládku.

„Líbí?“ usmál se Ryan.

„Jo, je to nádhera.“

Proč se neusmívá častěji? Vždyť má tak krásný úsměv... Julie, na co to sakra myslíš?! Vyhnala jsem tyhle myšlenky z hlavy a popošla k oknu. Venku byl velký bazén. Okolo něj byla lehátka, slunečníky, i malý bar.

Třeba to tu nebude tak hrozné. I když... Je tu Bart. Nebyli jsme spolu tenkrát moc dlouho, asi jen čtvrt roku. Ale na zamilování se stačí jen pohled. A i na nenávist, došlo mi, když jsem se podívala na Ryana. Zrovna si vybaloval. Rozhodla jsem se jít vybalit taky. Věci jsem si uspořádala do skříně a když jsem si vybalila, spokojeně jsem se usmála. Vytáhla jsem mobil a zavolala mamce, že jsme na místě. Mezitím mi Candy napsala :

„Nazdar , zdravím z Floridy! Beach boys, drinky na pláži, to je paráda! Ale ty se máš určitě skvěle, pozdravuj manžela!

Candy xx“

Nad její zprávou jsem se usmála. A pak mě napadlo, že bych si mohla dnešní večer užít. Bez Ryana. Bude to jediný večer, kdy nás Spears nebude sledovat. Musím to využít. Mohla bych se sejít s Bartem a přátelsky si popovídat. Sice jsem se mu chtěla vyhnout, ale... Ráda bych ho viděla.

„Ryane? Jen tak mě napadlo... Co kdybychom dnes večer šli každý z nás jinam?“

„Zrovna jsem ti to chtěl navrhnout, chci se sejít s Emily.“

„S Emily?!“ vykřikla jsem.

„S Emily.” zopakoval a já měla chuť ho něčím praštit. A sama nevím proč. Uvnitř jsem cítila takový divný sžíravý pocit... A ten pocit mě sužoval a byl nepříjemný. Proboha, vždyť já žárlím. Ne, to není možné! Nikdy jsem na nikoho nežárlila, sotva bych mohla na člověka, kterého bych nejradši zfackovala.

„Copak, žárlíš?“ vytvořil se mu na rtech úšklebek.

„Spadl jsi z měsíce, nebo jsi tak přirozeně natvrdlý?“ poklepala jsem si na čelo.

„A ty půjdeš kam? Nepůjdeš snad s tím tvým bývalým?“

„A co je na tom špatného? Hele, já půjdu se svým bývalým a ty se svou bývalkou... Jestli ji tak mám nazývat, když jste spolu měli jen... Ty víš co. Urovnáme vztahy a pak budeme pokračovat ve hře na dokonalé manželství. Hm?“

„To zní dobře.”

Já vím, pomyslela jsem si. A protože bylo ještě před obědem, rozhodla jsem se zaskočit do za Bartem. Naštěstí zrovna odcházel z hotelové restaurace s muffinem v ruce.

„Ehm, Barte?“ odkašlala jsem si, abych na sebe upozornila.

„Julie, ahoj.“

„Tak mě napadlo... Máš večer čas? Že bychom jen tak někam zašli...“

„Dobře, to by bylo fajn. Kde se sejdeme?“

„Před hotelem.“ navrhla jsem.

On souhlasil a věnoval mi jeden z jeho roztomilých úsměvů... 

 × Tak, je tu další nová postava!:3 Co na Barta říkáte? O:) A jak proběhne a dopadne jejich společný večer?:D:3 

-Z