BEGIN AGAIN [CZ]

27. » Goodbye?

„Já říkal, že Penguins vyhrají!" přiřítil se do obýváku Ryan, načež jsem protočila očima a dál si četla na pohovce nějaký časopis o módě.

„Bezva." zamrmlala jsem, protože od té doby, co jsme se vrátili z elektra, Ryan o ničem jiném nemluvil.

„Ale no tak, Julie." vytrhl mi z ruky časopis a vzal si ho, přičemž začal vysokým hlasem nahlas číst. „Letos jsou v módě květinové vzory, stejně jako puntíky..." zasmál se, ale pokračoval ve čtení.

„Blbečku!" vstala jsem z pohovky a snažila se mu vzít můj časopis z ruky, jenže Ryan četl dál. Nakonec se mi podařilo získat ho zpět, ale byl roztrhaný. Hodila jsem po Ryanovi vražedný pohled, který říkal, ať si mě nepřeje.

„Hele, ty jsi mi roztrhla tričko, takže jsme si kvit." pronesl, jako kdyby se nic nestalo a neodpustil si úšklebek.

„Mám ti roztrhnout další, abys přestal provokovat?!" věnovala jsem mu naštvaný pohled a odložila roztrhlý časopis na kuchyňskou linku.

„Vlastně by mi to ani nevadilo." pokrčil rameny a měl štěstí, že mi zazvonil mobil, protože bych řekla nějakou jedovatou poznámku. Pohlédla jsem na displej a zjistila tak, kdo mi volá.

„Páni, Candy!" přijala jsem hovor a přesunula se zpět do obýváku na pohovku, kam jsem se posadila. Candice mi naposledy zavolala před týdnem, protože když je teď na Floridě, nestíhá volat a psát - ani se nedivím.

„Ahoj, Julie! Poslyš, musím s tebou něco probrat... Jsem teď v Seattlu." ozvala se má kamarádka a já si představovala, jak se usmívá, ale pak jsem se zamyslela. Co tu dělá? Má být na Floridě!

„Jo, jasně. Tak se sejdeme ve Starbucks na tom rohu?" napadlo mě první místo, kde je příjemně a nikdo nás nebude nerušit při rozhovoru.

„Fajn, za hodinu tam." souhlasila Candice a já zmáčkla červenou kolonku na displeji, abych ukončila hovor. Odložila jsem telefon vedle sebe a v hlavě mi kolovaly myšlenky o tom, proč je v Seattlu.

„Stalo se něco?" přisedl si ke mně Ryan a chytil mou ruku, načež jsem se zachvěla pod jeho dotekem.

„Candice je v Seattlu, musím jít." odpověděla jsem a přestala hypnotizovat osvětlené mrakodrapy s pozadím zapadajícího slunce přes obrovské okno zabírající celou stěnu.

×

Seděla jsem v kavárně a každou chvílí kontrolovala hodinky, i když jsem tu byla jen chvilku. Bylo sedm hodin, takže měla Candice každou chvílí přijít. A tak se také stalo. Konečně jsem uviděla svou blonďatou kamarádku, jak jde k mému stolu s úsměvem na rtech.

„Julie!" zasmála se, načež jsem se také usmála a vstala, abych ji mohla po dlouhé době obejmout. Byla jsem moc ráda, že ji zase vidím.

„Tak... Pověz, jak se máš? Co ty a Ryan?" usadila se Candy a prohrábla si vlasy. Bradu si podložila rukou a nepřestávala se usmívat.

„Všechno je v pohodě." přikývla jsem a nelhala - opravdu bylo všechno mezi námi dobré, až na ty naše menší incidenty, které se neměly stát.

„To jsem ráda! A co jinak?" vyzvídala Candy, která přímo prahla po nových informacích. Nepatřila mezi drbny, ale nechtěla, aby jí něco uniklo.

„Máme společný byt a nedávno jsme byli u Ellie ve Forest Hills. Prošel u strejdy Philla." ušklíbla jsem se při vzpomínce na opilého Ryana. Byl opravdu k popukání, i když to, co následovalo, nebylo ani trochu.

„Tak jestli ho schválil i Phill, jste si souzeni!" usoudila Candy. „Navíc, vypadáš fakt šťastně." dodala s úsměvem. Nezbývalo mi nic jiného než přikývnout, ale pak jsem se zamyslela a zeptala se na to, co mi tak vrtalo hlavou.

„Candy, proč jsi přijela?" přimhouřila jsem podezřívavě oči, načež má kamarádka posmutněla a její úsměv zmizel.

„Víš, měla jsem být na Floridě do konce prázdnin... Ale asi se to protáhne na celý život." řekla nejistě a já párkrát zamrkala, protože mě tahle zpráva zaskočila. „Máma se po letech dala dohromady s tátou a rozhodly jsme se zůstat v Miami. Zařídila jsem si i přestup na univerzitu, protože je propojená s tou naší." kousla se do rtu a konečně se na mě podívala. Chápala jsem ji, kdo by nešel, když tam má rodinu?

„Jsou tvoji rodiče šťastní?" položila jsem otázku, načež Candy kývla na souhlas. Její rodiče byli sice rozvedeni, ale nikdy k sobě necítili zášť, naopak. Proto jsem byla ráda, že si k sobě znovu našli cestu.

„Jsem, moc. Jenže do Seattlu už se nevrátím, takže..." nadechla se zhluboka Candice a vypadala, že se každou chvílí rozpláče.

„...Je tohle sbohem?" doplnila jsem ji a také měla na krajíčku. Candy byla moje kamarádka od prvního ročníku na střední, byly jsme nerozlučná dvojka - studujeme i na stejné univerzitě. Vždy byla jako moje sestra, kterou nemám. Mohla jsem jí kdykoliv zavolat, že mám problém, nebo že si chci jen popovídat. A teď to všechno skončí?

„Jo, je tak." zamumlala téměř neslyšně. „Budu sem za tebou ale jezdit alespoň jednou do roka, určitě!" chytila mě za ruku a v očích se jí teď leskly slzy.

„Candice, ani nevíš, jak jsem za tebe ráda." usmála jsem se a ucítila chladnou slzu na mé tváři. Byla způsobena štěstím, protože Candice si vždy přála své rodiče spolu. A teď se jí to splnilo.

"Nikdy nezapomenu. Na tebe, naše vzpomínky. Vždycky budeš moje nejlepší kamarádka, Julie." vstala od stolu Candice, takže jsem vstala i já a přijala její vřelé objetí, které mi připadalo jako poslední.

×

Hodila jsem klíče na obuvník a vyzula si boty. Nadechla jsem se, abych se uklidnila a šla do kuchyně propojené s obývákem, kde seděl Ryan a sledoval nějaký hokejový zápas. Už na chodbě jsem slyšela, jak řve něco ve smyslu toho, že rozhodčí je pruhované prase.

„Ahoj." pozdravila jsem a Ryan se na mě pohotově otočil. Hned vypnul zvuk zápasu a šel ke mně. Asi si všiml, že neoplývám radostí.

„Tak co?" vznesl otázku Ryan a přistoupil blíž ke mně.

„Candice se stěhuje na Floridu." odvětila jsem a podívala se znovu na Ryana, který nic neříkal, za co jsem mu byla nesmírně vděčná. „Penguins dali gól." ukázala jsem nezaujatě na televizi, jenže on nejásal.

„To je asi to poslední, co mě teď zajímá. Nepotřebuješ si promluvit?" prohlédl si mě od hlavy až k patě, ale já jen zavrtěla hlavou. Povím mu to zítra, teď nechci.

„Ne, až zítra. Musím to ještě vstřebat." odpověděla jsem a snažila se nemyslet na to, že má nejlepší kamarádka bude bydlet na druhém konci Států.

Ani jsem se nenadála a ocitla se v objetí Ryana, načež jsem si položila ruce na Ryanova záda a opřela se mu hlavou o hruď, přičemž jsem vdechovala jeho příjemnou vůni. Hladil mě jemně po zádech, jako kdybych byla porcelánová panenka, která se každou chvílí rozpadne. V jeho objetí jsem se cítila jinak, tak bezpečně a příjemně. Přála jsem si v tu chvilku, aby mě držel a už nikdy nepustil.

„Záleží mi na tobě." pomyslela jsem si, ale pak mi došlo, že jsem to řekla nahlas.

„Mně na tobě taky, Julie. Ani si nedokážeš představit, jak." zašeptal Ryan, načež jsem se pro sebe lehce pousmála. Dokážu, Ryane. Dokážu.

----------------------

× A jsem tu s další kapitolou! :) Sice o trochu později než jsem plánovala, ale ten první týden ve škole byl opravdu příšerný. :/

× Děkuju moc za votes a komentáře u minulé kapitoly! <3 Vždy mě dokážou hrozně potěšit a povzbudit! :)

× Připravuji nový příběh How to Be a Heartbreaker. Na mém profilu najdete prolog, tak bych byla moc ráda, kdybyste se podívali a zanechali názor. :) <3

-Z