BEGIN AGAIN [CZ]

21. » Good night, Julia.

„Už?“ zahučela jsem na Ryana a prohlížela se v zrcadle. Vzala jsem si na sebe džínové šortky, bílé tričko a přes něj si dala károvanou košili. Je to klasika, tady v Tennessee si stejně nikdo nepotrpí na eleganci. Nosí se prostě to, co je pohodlné. Oblek je naprosté tabu.

„Jo.“ přišel do pokoje z Ryan a upravoval si knoflíčky u rukávů. Můj pohled hned spadl na jeho oblečení, což mě donutilo se zamračit.

„Okamžitě se jdi převléct!“ ukázala jsem znovu prstem na koupelnu, protože měl na sobě perfektně padnoucí oblek.

„Co je? Vždyť...“ začal se bránit, ale já ho zastavila. Všichni budou v tom nejpohodlnějším oblečení a on by přišel v obleku.

„Budeš vypadat jako cvok, hoď na sebe džíny a tričko.“ protočila jsem očima a plácla se do čela, protože jsem nechápala, jak ho mohlo napadnout obléct si oblek. On jen nespokojeně mlaskl a vyndal si ze skříně tričko a džíny. Začal si svlékat sako a já stála jako tupec uprostřed pokoje a dívala se na něj, sama nevím proč.

„Ehm, zůstaneš tu, nebo...?“ odkašlal si, když ze sebe chtěl sundat košili a neubránil se pobavenému úšklebku.

„Hni sebou. Všichni už jsou dole.“ vzpamatovala jsem se a nahodila naštvaný výraz. Prošla jsem kolem něj a zabouchla dveře. Čekala jsem vedle dveří a netrpělivě bubnovala prsty do zdi, o kterou jsem se opírala zády. Nesnáším, když někdo zdržuje, opravdu. Konečně Ryan vyšel z pokoje a vzal mě za ruku. Propletli jsme naše prsty a tělem mi projel neznámý, ale příjemný pocit, načež jsem vzhlédla k Ryanovi, který se díval na naše spojené ruce a pak se podíval na mě. Nadechla jsem se, jako kdybych chtěla něco říct, ale nakonec jsem jen kývla hlavou ke schodům. Ruku v ruce jsme přišli po dřevěných schodech dolů do obýváku, kde už byla spousta lidí a skoro všechny jsem poznávala.

„Julie, ty jsi nám ale dospěla!“ přišla za námi Faith, kamarádka Ellie. Chodily spolu na základní i střední školu, znají se odmalička. Faith mi v dětství vždy nosila bonbóny, možná i proto jsem dostala od Ellie takovou přezdívku.

„Faith! Jsem ráda, že tě zase vidím.“ pousmála jsem se a pokračovala v mluvení. „Tohle je můj manžel Ryan Dashwood. Ryane, tohle je Faith Mursová.“ představila jsem je, přičemž Ryan nasadil svůj úsměv Dostanu-každou-holku-do-kolen.

„Moc mě těší.“ podal si ruku s Faith, která se na něj dívala jako na svatý obrázek. Takhle jsme obešli snad všechny hosty, když se najednou ozvalo cinkání o skleničku. Otočili jsme se směrem, odkud zvuk přicházel. Ellie.

„Ráda bych tu po roce zase přivítala Julii, něco jako mou vnučku. Všichni ji znáte. A také bych ráda přivítala nového člena naší rodiny, Ryana Dashwooda, manžela naší Julie.“ rozzářila se a ukázala prstem na mě a Ryana. Všichni se teď dívali na nás a tleskali. Ryan mě držel kolem pasu, abychom vypadali věrohodně, ale neměla jsem pocit, že to bylo hrané. Při jeho doteku mi přejel mráz po zádech a mé srdce začalo rychle bušit. Netuším, co se to se mnou poslední dny děje.

„A jak jste se vlastně seznámili?“ posadila se na pohovku Meg a tázavě povytáhla obočí. Do háje, vždyť my si s Ryanem neřekli, co budeme vykládat lidem jako naše seznámení.

„Ryan vám to poví.“ zazubila jsem se a Ryan mě okamžitě probodl pohledem. Kdyby pohledy vraždily, byla bych na místě zastřelená a zakopaná zároveň.

„Je to na dlouho.“ snažil se vysoukat z toho 'úkolu' a viděla jsem na něj, že je nervózní, což se mu moc nestávalo. Škoda, že jsem u sebe neměla fotoaparát.

„Máme na to celý večer.“ pokrčila rameny Karen a povzbudivě se na nás usmála.

„Tak dobře... Stalo se to tak, že jsem jednou v práci strašně spěchal a Julia do mě vrazila a...“ začal vyprávět Ryan, ale já ho přerušila. Já do něj vrazila? Opravdu? Tak to ani náhodou.