BEGIN AGAIN [CZ]

38. » I don't know what to say.

„Stejně jsi mi to měla říct, Julie.“ přecházel z jednoho místa k druhému Ryan, když jsme na druhý den čekali na Tylera. Včera jsem mu o tom všem pověděla, do posledního puntíku. Nebyl na mě naštvaný, naopak. Pochopil mě a choval se až podezřele mile, i když si myslím, že v duchu plánoval Tylerovu vraždu.

„Slib mi, že mu jednu nevrazíš.“ povytáhla jsem tázavě obočí a čekala na Ryanův souhlas. Ryan jen protočil oči a vypadalo to, že se přemáhá, aby přikývl. Nechtěla jsem, aby se kvůli mně poprali a bylo mi celkem jasné, že Ryan by toho opravdu byl schopný.

„Slibuju.“ povzdychl si a já se s úlevou pousmála. Ryan své sliby dodržuje, takže problém nebude. Ticho mezi námi přerušil pronikavý drnkot zvonku, který mi teď přišel ještě nepříjemnější, než zvuk budíku. Střetli jsme se s Ryanem pohledy, načež se Ryan chtěl vydat k dveřím, ale já ho zastavila.

„Jdu tam já. Kdyby uviděl hned tebe, utekl by.“ vysvětlila jsem a šla otevřít Tylerovi. Ještě předtím jsem se zhluboka nadechla, abych nabrala vzduch do plic a otřela si ruce do džín. Třásla jsem se jako podchlazený ratlík, ani jsem nevěděla, proč. Julie, ty to zvládneš. Otevřela jsem dveře.

„Čau, zlato.“ ušklíbl se Tyler a bez pozvání vstoupil dovnitř. Oslovení zlato  budu nesnášet do konce života, protože si vždy vzpomenu na to, jak mě osahával. Tyler si vyhrnul si rukávy, přičemž se rozhlížel po předsíni. Zavřela jsem dveře a sledovala Tylera, jak se sebevědomě usmívá. Bylo mi z něj na zvracení. „Tak, kde je ložnice?“ zeptal se a já se postavila před něj, načež jsem se vešla do obýváku, kde byl Ryan.

„Pro tebe? Nikde.“ odpověděla jsem stroze a Tyler se zamračil. Poté se ohlédl vedle sebe a když po svém boku uviděl Ryana, ztuhl. Těkala jsem pohledem mezi vyděšeným Tylerem a naštvaným Ryanem, jehož tvář byla úplně bez výrazu - ještě nikdy jsem ho neviděla takhle napjatého. To nevypadalo dobře.

„Co.. tu děláš?“ optal se Tyler a snažil se zakrýt svou rozhozenost, což se mu ale moc nedařilo. Ryan k němu postoupil a Tyler se ani nepohnul, jako kdyby zamrzl na místě.

„Bydlím tu.“ odvětil Ryan a sklopil pohled k zemi, asi o něčem přemýšlel. Chvíli jsme byli všichni zticha, pokojem se rozhléhalo tíživé ticho. „Hajzle.“ sykl Ryan a pak jeho zaťatá ruka v pěsti najednou vystřelila k tváři Tylera.

Ani jsem se nenadála a uštědřil mu další, načež se Tyler chytil za nos, ze kterému tekla krev. Jenže ten se také nenechal a dal Ryanovi pěstí - také do nosu. Nejprve jsem nevěděla, co dělat. Jediné, co jsem teď cítila, byl strach a tlukot mého srdce, které se asi zbláznilo. Na jednu stranu jsem se radovala z toho, že Tyler dostane odplatu, ale na druhou stranu jsem se bála o Ryana.

„Nechte toho!“ přistoupila jsem k těm dvoum a strčila do jejich hrudí, abych je od sebe odstrčila a postavila se mezi ně. Mohla jsem tušit, že se to stane. Vypadali příšerně, Tylerovi se dělal monokl u oka a tekla mu z nosu krev. Ryan na tom byl o trochu lépe, měl natržený ret a na tváři malou krvavou ránu.

„Zatraceně.“ zavrčel Tyler a chtěl se znovu vydat k Ryanovi, ale já ho držela za tričko, takže se mu to nepovedlo. Došlo mi, že se ti dva kvůli mně poprali už podruhé. Předtím se pro mě nikdo nikdy nepopral.

„Dobře, tak se zase uklidníme.“ prohlásila jsem a dívala se střídavě na Tylera a Ryana, kteří po sobě házeli vražedné pohledy. Kdybych se mezi ně nepostavila, dopadlo by to špatně. „Jsme dospělí, sakra. A ne puberťáci na střední.“ dodala jsem a pomalu pustila Tylera, který vychladl jako první. Až po chvilce jsem nechala být i Ryana, jehož výraz se ale nezměnil.