BEGIN AGAIN [CZ]

40. » Begin again.

Upravila jsem si pruhovaný svetřík, který jsem měla na sobě a zhluboka se nadechla. Bolestně jsem na chvilku zavřela oči a znovu je otevřela. Je čas. Zaklepala jsem na dřevěné dveře a ani nečekala na to, až mě někdo pustí. Stejně mě už dopředu ohlásila Ryanova sekretářka, která vypadala jako modelka z posledního vydání Vogue.

Vešla jsem dovnitř a ocitla se v obrovské kanceláři, mohla být asi stejně velká jako můj a mámin byt. Už jsem tu sice několikrát byla, ale i tak mě nikdy nepřestal uchvacovat výhled na celý Seattle z prosklených zdí. Přesunula jsem svůj pohled doprostřed místnosti, kde se nacházel velký skleněný stůl. Bylo na něm uklizeno, jako vždycky.

O kousek dál stál zády ke mně Ryan. Asi si prohlížel město, nebo se na mě nechtěl dívat. Zalapala jsem po dechu a podívala se na své klepající ruce, v kterých jsem držela rozvodové papíry. Vydala jsem se pomalým krokem ke stolu. Jakmile jsem k němu přišla, Ryan se otočil.

Až teď mi došlo, že na sobě nemá sako. Rukávy jeho bílé košile byly vyhrnuty až po lokty a u krku se mu pohupovala uvolněná modrá kravata. Proboha. Z pouhého pohledu na něj se mi dokázalo rozbušit srdce a já se za to nesnášela.

„Tady jsou ty papíry, já už je podepsala.“ položila jsem rozvodové papíry na skleněný stůl a znovu se podívala na Ryana. V hrudníku jsem cítila obrovskou bolest, ale ne tu fyzickou. Ryan si vzal papíry do ruky a krátkou chvilku si je prohlížel.

„Nepodepíšu to.“ zavrtěl hlavou a položil je na stůl. Jeho modré oči byly snad poprvé v životě tak moc zoufalé. A pohled do jeho očí mě zraňoval ještě víc.

„Budeš muset, Ryane.“ zahleděla jsem se do země a poté se znovu podívala na rozvodové papíry. Mé srdce bylo rozlomené na dvě poloviny, které nevypadaly, že by se někdy chtěly znovu spojit.

„Ne, já nechci. Neodcházej, ne teď, když si bez tebe nedokážu představit život!“ zajel si prsty do vlasů Ryan a přecházel z místa na místo, až nakonec obešel stůl. Popošel ke mně blíž, ale já ucouvla zpět, což ho přimělo zastavit se. Nechtěla jsem ho ve své blízkosti.

„O tom už jsme se bavili.“ pokroutila jsem hlavou a pořád se mi vybavoval náš včerejší rozhovor. Tak moc mě to bolelo, až to snad ani nebylo možné.

„Julie, já tě potřebuju. Zatraceně, nikdy mi na nikom tak nezáleželo.“ hlesl a mě znovu píchlo u mého rozlomeného srdce. Přála jsem si, abych k němu nic necítila a nemilovala ho. Abych ho nikdy nepoznala a žila si svůj nudný život.

„Řekni mi jeden důvod, abych zůstala a já zůstanu.“ zvedla jsem vyrovnaně bradu, ale v očích mě začaly pálit nepříjemné slzy. Ryan si mě celou prohlédl a na chvilku pootevřel pusu, jako kdyby chtěl říct ta slova, která by mě přiměla zůstat. Jenže on nic neříkal, jen sklopil pohled. Mé, už tak dost zlomené srdce se teď roztříštilo na milion malých kousíčků.

„Neměla jsem to nechat zajít tak daleko.“ přikývla jsem a snažila se potlačit nával slz. Nechtěla jsem plakat, ukazovat svou slabost a nechat se utěšovat, ale na to jsem byla až moc plná emocí.

„Nemůžu, Julie. Já nejsem takový.“ vydechl ztěžka Ryan, ale já už ho nechtěla ani vidět. Nechtěla jsem se mu dívat do jeho modrých očí, ve kterých jsem se vždy topila.

„Podepiš to. Hned.“ promluvila jsem zastřeným hlasem a kývla hlavou k rozvodovým papírům na stole. Ryan se chvíli díval do země, ale nakonec se otočil ke svému stolu a uchopil propisku, kterou i podepsal papíry, které mezi námi udělaly tlustou čáru.

„Co chceš dělat?“ zeptal se najednou Ryan a pomalu mi podal papíry. Všechno bude zase normální, jen mé srdce bude plné jizev a zlomené na miliony kousků. Když to tak vezmu, nic nebude stejné. Já nebudu stejná.

„Chci jen žít normálně.“ odpověděla jsem jednoduše a srovnala si v ruce papíry, které nás teď od sebe oddělili. Otočila jsem se na odchod a šla k dveřím, ale ještě předtím jsem se na Ryana obrátila. Byl zoufalý, jako kdybych mu ublížila, ale asi mu nedocházelo, že to on zranil mě.

„Nechceš, abys měl zlomené srdce, aby ti někdo ublížil a zklamal tě. Jenže u toho lámeš srdce na potkání a nezajímá tě to, utíkáš od reality. Měl by sis to uvědomit. Sbohem, Ryane.“ pronesla jsem něco, co mi na jazyku leželo celou tu dobu. Věnovala jsem mu poslední pohled, načež jsem chytila za kliku a vyšla tak z jeho kanceláře.

Procházela jsem mezi pracovníky a scházela po schodech dolů, které byly snad nekonečně dlouhé, ale měla jsem pocit, že když budu jen tak stát ve výtahu, rozpláču se. Jako kdyby nestačilo, že se třesu a slzy se mi tlačí do očí. Nakonec jsem se ocitla u recepce, kolem které jsem proběhla a konečně se mohla venku nadechnout.

Pršelo, v okamžiku jsem měla mokré vlasy i oblečení a byla za to i ráda, alespoň si lidé na ulici pletli mé slzy s deštovými kapkami. Byla jsem zlomená, roztříštěná na kousky, které se už nedaly spojit. Na chvilku jsem se zastavila a otřela si hřbetem ruky slzy. Párkrát jsem zamrkala a vzhlédla k obloze, ze které se už pomalu začala stahovat mračna. Nevěděla jsem, jak se budu snažit se zapomínat na někoho, kdo mi tak změnil život. Ale bylo mi jasné, co musím udělat teď.

Začít znovu.

                KONEC PRVNÍ SÉRIE

                    --------------------------

× Přijde mi jako včera, kdy jsem začala psát Begin Again a přitom už uběhlo něco málo přes osm měsíců. Tenhle příběh mi hrozně přirostl k srdci, takže jsem ráda, že budu psát pokračování, protože ještě nejsem připravená rozloučit se s ním. :D :)

× Moc vám děkuju za všechny vaše votes, komentáře, zprávy, i "pouhé" přečtení. Ani nevíte, jakou mi dělaly radost. :)) Nikdy jsem si nemyslela, že by se mi od vás mohlo dostat takové podpory! :)

× A teď k druhé sérii! Bude se jmenovat LOVE ME AGAIN. Mám k ní už trailer i cover od úžasné oooCHARLOTTEooo, za co jí hrozně moc děkuju! :) Už mám napsanou i první část, takže bych ji mohla publikovat někdy během zítřka/pozítří. :) Ještě si Begin Again ale nedávejte pryč z knihovny, protože vám sem přidám 'část' o tom, že jsem už publikovala druhou sérii. :))

Mám vás moc ráda!
Zuzka