BEGIN AGAIN [CZ]

4. » Honeymoon?!

Tenhle díl věnuji @MaMik6 :3 Děkuju moc za tvoje úžasné komentáře a zprávy!:3

„Děti, snídaně do postele!“ probudilo mě zaklepání na dveře a hlas Leily. Rozespale jsem otevřela oči a protáhla se. Pak jsem se zarazila. Do háje! Vzala jsem polštář a hodila ho po spícím Ryanovi. Trefila jsem se do jeho hlavy, kam jsem mířila.

„Co sakra...?!“ sundal ze sebe polštář a hodil ho zpět na mě, bohužel také do hlavy. 

„Děti! Můžu dovnitř?“ zabušila znovu Leila.

S Ryanem jsme po sobě hodili vyděšené pohledy. Rychle sbalil deku, peřinu a polštář ze země a hodil je do skříně.

„Ještě chvilku!“ zahučela jsem směrem k Leile.

Ryan rychle přiběhl k posteli a lehl si. A aby to bylo věrohodné, lehl si blízko ke mně a zezadu mě objal. Cítila jsem jeho dech na mém krku, z čehož mi přeběhl mráz po zádech.  Julie, vzpamatuj se!

V tu chvíli se otevřely dveře a v nich stála usmívající se Leila, která držela stříbrný podnos a na něm snídani.

„Vy jste tak sladcí.“ vzdychla spokojeně a položila nám snídani na noční stolek. Slušně jsme poděkovali a ona se slovy, že nás nebude rušit, nás opustila. Oddychla jsem si, nic nepoznala.

„Už tu ruku můžeš dát dolů.“ řekla jsem.

„Jasně, promiň." dal rychle ruku dolů a posadil se, stejně jako já.

„V kolik hodin jdeme k tomu úředníkovi?“ zeptala jsem se, mezitím co jsem kousala jablko.

„V devět. Teď je osm. Mámě jsme namluvili, že jdeme vybírat dekorace na svatbu. Odpoledne jde s tebou vybírat šaty.“

Povzdychla jsem si a opřela si hlavu o zeď.

„Na svatbu přijde i Candy.“

„Dobře. To je ta holka, co na mě tak zírala?“

Okamžitě jsem ho probodla pohledem.

„A která nezírá?“ zeptala jsem se trochu naštvaně.

„Ty.“

Ušklíbla jsem se. Jsem jediná, která nepodlehla kouzlu Ryana Dashwooda a nikdy nepodlehne. Můžu být na sebe pyšná.

Vstala jsem z postele a šla do koupelny. Vlezla jsem si do sprchy a osprchovala se. Pak jsem zabalená v ručníku a kartáčkem v puse běhala po pokoji a vybírala oblečení na dnešek. Zvolila jsem černé šaty nad kolena s bílým úzkým páskem a černé balerínky. Mám plné zuby podpatků. Čas pro pohodlnost. Vzala jsem oblečení do ruky spolu s čistým spodním prádlem a běžela zpět do koupelny. Oblečení jsem si položila na skříňku a já vyplivla pastu do umyvadla. Umyla jsem si pusu i tvář a lehce se namalovala. Pak jsem se převlékla a rozpustila si vlasy z drdolu, který jsem měla kvůli tomu, abych si nenamočila vlasy. Vyšla jsem z koupelny a Ryan si právě snažil uvázat kravatu, ale vůbec mu to nešlo a vztekal se. Začala jsem se smát a on mě zpražil pohledem. On si ani neumí uvázat kravatu.

„Ukaž, prosím tě.“ pokroutila jsem hlavou a uvázala mu tu kravatu.

„Odkud to umíš?“ podíval se na sebe v zrcadle.

„Tátovi jsem dříve vázala kravatu.“ odpověděla jsem a napila se černého čaje, který přinesla Leila.

„Kde je vlastně tvůj táta?“

„O tomhle se s tebou rozhodně bavit nebudu.“ odsekla jsem.

„Jak chceš. Jdeme?“

Přikývla jsem a sešla s ním po schodech dolů. Bylo 8:35, tak akorát, abychom vyrazili. Jela jsem jen já a Ryan, protože Daniel, jeho otec, tam nebyl potřeba. Nasedli jsme do jeho černé limuzíny a jeli k imigračnímu úřadu, kam jsme přijeli asi za deset minut. Šli jsme za nějakým panem Hugem Spearsem. To je ale jméno, asi budu muset zadržovat smích, až se mi představí. Už teď mi cukaly koutky, ale snažila jsem se krotit. Vyjeli jsme do pátého patra a šli k nějaké kanceláři.