BEGIN AGAIN [CZ]

12. » I'm bad for you.

Kapitolu věnuji Tori:3

Seděla jsem v hotelové restauraci a jedla snídani, kterou tvořila míchaná vajíčka. U toho jsem si četla na mém mobilu noviny. Musím přece vědět, co se děje v Seattlu. Ryan si šel zaběhat, prý aby zůstal v kondici. I když je v kondici až moc, co si budu nalhávat. Já jsem běh odmítla, ve škole jsem byla v běhu nejhorší, stejně jako ve šplhu. Takže jsem si radši zašla na míchaná vajíčka. Vidličkou jsem si nabrala další sousto a polkla.

„Zdravím.“ ucítila jsem ve své blízkosti silný ženský parfém, až se mi zatočila hlava.

Naproti mě se posadila ta bloncka Emily. Měla na sobě modrý kostýmek a vlasy přehozené na druhou stranu. Vždyť říkám, je jako vystřižena z Vogue.

„Dobré ráno.“ ucedila jsem a obrátila se zpět k mému talíři.

„Takže vy jste manželka Ryana?“ zeptala se. 

„Ano.“ odvětila jsem suše.

„Něco vám povím.“ odkašlala si, což mě donutilo se na ni znovu podívat.

„Já ho získám zpět, ať to stojí, co to stojí. A vy mi v tom rozhodně bránit nebudete. Stačí mi lusknout prsty a odejde od vás ke mně.“ přivřela oči a já odložila příbor.

„Opravdu? Proto vás odmítl?“ odfrkla jsem si.

„To se stalo jednou. Příště bude můj.“ zdůraznila poslední slovo.

Vztek ve mně narůstal a já ani nevěděla proč. Cítila jsem, že za chvíli vybuchnu, a tak se také stalo.

„Tak poslouchej, ty odbarvená Barbie. Vůbec mě nezajímá, co si myslíš. Ryan si vzal mě. A jestli se ho ještě dotkneš, tak uvidíš, čeho jsem schopná.“ přimhouřila jsem oči.

Ona se na mě zle podívala. Dívaly jsme se na sebe jako dva vrahové a ani jedna neodtrhla pohled. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale pak nás vyrušil Ryanův hlas.

„Julie? Emily?“

Otočila jsem se na Ryana, který v ruce držel mobil, sluchátka a tričko měl propocené. A i teď vypadal úžasně a neodolatelně, to se mu muselo nechat. Já bych určitě vypadala příšerně a popadala dech.

Podívala jsem se zpět na Emily.

„Emily už byla na odchodu, že?“ usmála jsem se na ni sladce a ona vyštěkla :

„My dvě spolu ještě neskončily!“

„Tím jsem si jistá.“ odsekla jsem a ona vztekle odešla. Přitom u toho nezapomněla vrtět zadkem, aby si ji Ryan všiml, ale jemu byla Emily úplně jedno. Jen jsem zavrtěla hlavou. Co si o sobě ta nádhera myslí? Že si ke mně přicupitá a já se budu třást strachy? Tak to ani náhodou. Ryan se mezitím posadil na místo, kde ještě před chvílí seděla Emily a zeptal se :

„Proč tu byla?“

„Kvůli komu myslíš, Casanovo?“ uchichtla jsem se.

„Seš fakt vtipná.“ protočil očima.

„Já vím.“ ušklíbla jsem se.

„Tak co chtěla?“ vyzvídal netrpělivě.

„Tebe. A já jí asi dost jasně řekla, že jsi můj. Konec příběhu.“ napila jsem se svého čaje a pak se zamračila. Nebyl v něm citron. Mávla jsem rukou na číšníka a poprosila ho o citron do čaje. Vrátil se s měsíčkem citronu, který jsem si do čaje vymačkala. Znovu jsem se napila, teď už byl dobrý.