BEGIN AGAIN [CZ]

17. » I care about you.

„Ty hajzle!" ozvalo se a najednou nás od sebe někdo odtrhl. Zalapala jsem po dechu a uviděla...

×××

Proboha, vždyť to byl Ryan! A právě se pral s Tylerem! Místnost se začala plnit lidmi a všichni nevěřícně sledovali tu bitku, stejně jako já. Buď se mi to zdá, nebo se opravdu právě Ryan pere kvůli mně?

„Hajzle!" vyprskl Ryan a dal Tylerovi další ránu, až jsem přivřela oči, abych nemusela vidět bolestnou grimasu Tylera. Ale pak jsem je zase rozevřela, protože jsem si uvědomila, že mě málem Tyler znásilnil a připravil o mou nulu.

„Stejně jednou bude moje!" zavrčel Tyler a pak se zlomyslně zachechtal. A to byla asi poslední kapka, protože v Ryanovi se nahromadil vztek. Už po několikáté udeřil Tylera, který teď spadl na zem a držel se za nos, ze kterého mu tekla krev.

„Ještě jednou na ni, kurva, sáhneš a je po tobě! A věř mi, že tohle bude mít následky!" zařval Ryan a pak šel ke mně. Nedokázala jsem uvěřit tomu, co se právě dělo. Ryan nikdy nebyl vulgární, ne tímhle způsobem.

„Jsi v pořádku?" zeptal se a jeho tón hlasu byl... starostlivý a lítostivý. Podobal se tomu, který měl, když jsem mu vyprávěla o mém tátovi.

„J-Jo." vykoktala jsem a před očima měla pořád Tylera, jak mě osáhaval a tiskl se na mě. Byl to ten nejhorší zážitek v mém životě.

„Pojď." vzal mě opatrně Ryan za ruku, jako kdyby se bál, že by mi mohl ublížit i stisk ruky. Táhl mě rychlým krokem k výtahu, protože tu už nechtěl být ani o minutu déle, stejně jako já. Všichni na nás zírali, někteří i tleskali za to, jak se Ryan zachoval. Když jsme nastoupili do výtahu, všimla jsem si v zrcadle toho, jak vypadám. Vlasy rozdrbané, oči zrudlé od pláče, rozmazaná řasenka a roztrhlé šaty od Versace. Tohle jsem teď byla já v celé své 'kráse'.

Snažila jsem si přidržet šaty nějak pohromadě, protože jsem měla ramínko úplně roztrhlé díky Tylerovi, ale nedařilo se mi to. Ryan si ze sebe mlčky sundal sako a podal mi ho. Přehodila jsem si ho přes sebe a podívala se na Ryana.

„Děkuju." zašeptala jsem a on jen přikývl, že to nestojí za řeč, načež začal mluvit.

„Věděl jsem, že je to hajzl, ale tohle...Ještě, že mi pak došlo, co chystá." zavrtěl hlavou a konečně se na mě podíval, načež moje srdce začalo bušit tak rychle, až jsem se bála, že mi vyskočí z hrudi.

„Opravdu jsi v pořádku?" optal se znovu a přeměřoval si mě pohledem. Kdoví, co si myslel o mém nehezkém vzhledu, vlastně jsem to radši ani nechtěla vědět.

„Jo, jsem. Jen jsem z toho trochu vedle." řekla jsem roztřeseně a opřela se o chladné zrcadlo ve výtahu. Bylo mi příšerně, pořád jsem cítila Tylerovy dotyky na mém těle a jeho jazyk v mém krku. A nechci si domyslet, co by se stalo, kdyby Ryan nevtrhl do té zatracené knihovny.

„Neublížil ti?" položil otázku Ryan a nepřestával si mě prohlížet, jako kdyby hledal sebemenší škrábanec, nebo modřinu, kterou na mě mohl ten idiot zanechat.

„Nestihl to." pokroutila jsem hlavou a Ryan si trochu oddychl. Ale pak jsem si všimla, že mu z rtu teče trochu krev, protože ho Tyler asi silně udeřil.

„Zranil tě." špitla jsem a on se na sebe podíval do zrcadla. Pak jen pokrčil rameny, jako kdyby se mu nic nestalo.

„To nevadí, já jemu víc." vyndal si kapesník z kapsy u kalhot a otřel si do něj krev z rtu, které naštěstí nebylo moc.

Pořádně jsem si ho prohlédla. Jeho ret byl pořád ještě trochu od krve, měl úplně rozdrbané vlasy, i když to zase tak moc nešlo vidět, protože měl krátké vlasy. Jeho kravata byla povolená a knoflíčky u košile utrhlé. Ale i tak vypadal naprosto neodolatelně, že by se po něm hned každá holka vrhla. A já vypadám jako čarodějnice. Co je tohle za spravedlnost?!