The last one

Děkuju

Ráno se probudím ještě před budíkem, obléknu se a zamířím do koupelny, kde udělám ranní hygienu.

Dojdu si na snídani, Makule jí vezmu nahoru, protože stále ještě spí. Zapletu si cop a zabalím všechny věci.

Makulu nechám v říši snů a odcházím na stadion. Tohle je jedna z mála výhod toho hotelu. Uděláte pár kroků a jste v centru dění.

Zamířím ke klukům ze servisu, kteří ještě testují lyže. Pozdravím se s nimi a jdu do buňky.

Převléknu se do sportovního a jdu se jen tak projít po stadionu. Prohodím pár slov s Tomášem Lachmanem a s Ivanem Masaříkem, které potkám když si projíždí trať.

Z neznámého čísla mi najednou přijde zpráva.

Hodně štěstí do závodu, uslyšíš mě na trati. E

Jen se nad tím pousměju a jdu k trenérům, kteří už by tu měli i s ostatními být.

Vidím je na střelnici, takže holky už musí být v buňkám. Dávám telefon do kapsy a vyrážím za nimi se převléct.

Vezmu si termoprádlo, ponožky a kombinézu. Natáhnu čelenku, sluneční brýle a samozřejmě respirátor.

Dojdeme si pro lyže a jdeme na nástřel. Dneska jsou podmínky perfektní, protože  praporky se ani nehnou.

Během nástřelu minu jen dvě rány. Jsem spokojená, proto se jdu se ještě projet. Pak jdu ještě na chvíli do buňky, abych si vyměnila bundu.

Holky už se rozcvičují, jen mě a Jess zbývá do startu ještě nějaká hodina.

-

Zazní nejdelší pípnutí a já vyrážím na trať. Dnes se na lyžích necítím vůbec dobře, takže jestli chci do stíhačky,  musím střílet čistě.

Parkuju na stav číslo osmnáct a střílím.

První, druhá, třetí, čtvrtá a ne...

Tohle neudýchám. Ještě jednou ránu prodýchnu... Jo! Nakonec i pátá zbělá. Čas 26 vteřin a já ze střelnice odjíždím na 49. místě.

Dneska to je na lyžích hrůza, každé stoupání šíleně bolí. Vyrážím do  nejdelšího stoupání na trati, kde obvykle fandí nejvíce diváků.

Emilien tam opravdu stojí. Ten kluk mě nepřestává udivovat.

Než se naděju je tu stojka. Bohužel se mi nepodaří nabít a upustím zásobník, takže mi přibývají vteřinky.

Tentokrát střílím na jeden nádech jen první tři rány. Bohužel čas 34 vteřin a já jsem průběžně 28. Přede mnou na trati pojede Lizza Vitozziová, která pokazila co se dalo.

Zavěsím se za ní a držím se s ní až do cílové rovinky. Snažím se najít zbytky sil abych jí předběhla, ale to se nedaří.

Konečné 29. místo v cíli beru všema deseti.

Do stíhačky nakonec postoupíme všechny. Makula je osmá, Lucka devatenáctá, já dvacátá devátá a Jess hned za mnou.

Na hotel se vrátíme ve dvanáct, dáme si sprchu a jdeme na oběd. Kluci mají odpoledne trénink, takže my jdeme na masáž a pak jen lenošíme.

Já usnu a vzbudí mě až zpráva na telefonu.

"Za dvacet minut před hotelem a obleč se na běžky."

Emililien, kdo jinej. Kouknu na displej a zjistím že jsem spala tři a půl hodiny.

Hodím na sebe věci, ledvinku s pitím, do ruky vezmu boty a odcházím.