The last one

Vánoční dárek

25.12.2021

Probouzím se do krásného slunečného dne. Po sněhu bohužel není ani stopa, ale nevadí, alespoň se bude lépe běhat. Vstanu, obléknu se a vezmu si v kuchyni snídani. Jdu si sednout na terasu, kde už čeká moje rezavé štěstí.

Udělám si snídani, posadím se do křesla a podívám se na instagram, který je plný upozornění.

Emilien je někde na běžkách, holky od nás jsou s rodinami. Stejně tak Sturla s Alvou.

Nechci být pozadu, takže fotím tu rezavou bestii, jak terorizuje plyšáka. Postnu fotku na instagram, s přáním hezkých Vánoc. Pak už se ale donutím jít běhat.

Najdu si oblečení, převléknu se a dám Ritě postroj. Vezmu si jí na vodítko, zamykám a vyrážím.

Běžíme skrz celý Josefův Důl až do lesa, kde se vždycky běhá lépe. Po sedmi kilometrech toho mám dost a vracím se.

Když procházím naší ulicí ukládám si aktivitu z hodinek a odepisuju bráchovi na zprávu, jestli se můžou večer zastavit.

Taky zjistím že mi volal Erik, takže mu jen píšu, co potřeboval.

Pak si ale všimnu auta před mým domem. Nejspíš sousedi mají návštěvu a nechali auto u mě. Nevadí mi to, celkově sousedské vztahy tady jsou úžasné. Cokoliv někdo potřebuje, jiní mu vyjdou vstříc.

„Ahoj," ozve se za mými zády, když otevírám vrátka. Jenže Rita k němu hned běží a štěká na něj jak střelená.

„No, ahoj? Co tady děláš?" ptám se ho.

„Přijel jsem, vadí?" zasměje se.

„No... Ne, ale jen tak? Přijel? Z Německa až sem?" podívám se na něj podezíravě.

„Dobře, jen tak to úplně nebylo."

„To mi řekneš vevnitř, je mi pěkná zima, pojď," řeknu a táhnu ho dovnitř.

„Jo jinak to co tě před chvíli malém sežralo je Rita," usměju se.

„Jojo, to jsem z Instagramu poznal, je krásná."

„Takže, dáš si něco?" zeptám se ho, když se posadí na bar.

„Kdyžtak jenom vodu prosím," řekne a během chvíle před ním stojí sklenička s vodou.

„Počkáš tady? Jen si rychle skočím do sprchy."

On jen přikývne a já odcházím nahoru. Beru si věci, jdu do sprchy, ale pořád přemýšlím proč tady sakra je?

Během dvaceti minut jsem zpátky dole.

„Co vlastně obočí?" zasměje se.

„Jo, docela dobrý. Už to ani nebolí a zítra jdu na stehy."

„Tak to je fajn."

Já se opřu o linku a začnu: „Takže, proč tady vlastně jsi?"

„No... Řekněme že jsem udělal jednu hodně velkou chybu a chci jí napravit, jenže nevím jak..."

„Týká-se ta chyba mě?" zeptám se ho.

„Jo..."

„Tak mi to normálně řekni nebo nevím," usměju se.

„Kdyby to bylo takhle jednoduchý."

„Eriku, řekni mi to prosím..."

„Tak jo... Ehm, já... Já vím že jsme si řekli, že mezi nás dva nebudeme tahat city..." začne, přejde ke mě a opře se o linku kolem mě a pokračuje: „Ale prostě... Tím jak jsi byla u mě tak..."