The last one

Ondro děkujem!

Ahoj, rozhodla jsem se, že tohle bude tak trochu zlomový díl téhle knihy, na jehož závěru bude rozlučka s Ondrou Moravcem.

≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈

Je úterý ráno a já se vracím do Nového Města. Holky dnes jedou individuál, já zůstávám na hotelu, kde mám dostatek času na přípravu.

Přijdu na pokoj a vím že brácha je u sebe a volá s Verčou, takže bych měla mít dost času.

Na pokoji vytáhnu kameru s mikrofonem, kterou mám půjčenou od Káti a jdu obejít kluky z Francie, Norska a Itálie, kteří bydlí s námi na hotelu.

S ostatními jsem domluvená že natočíme něco na stadionu v jejich buňkách aby nás brácha neviděl. Všichni od nás přijdou večer do společenky, kde natočíme hromadné poděkování.

Minulý týden jsem psala pár fanouškům, kteří mě sledují a vím že mě vždycky označují ve svých příbězích, jestli by mi taky něco nenatočili.

Nezapomněla jsem napsat pár biatlonovým legendám, ty mi taky slíbili pomoc, přeci jen, Ondru měl rád snad každý.

Makula během celé sezóny scháněla co nejvíce fotek kde je brácha. Teď je mám v jedné složce a je jich celkem 589.

Vyberu ty nejlepší a pomalu začnu připravovat video.

V jednu hodinu mám hotovou první část.

Beru kameru do batohu a letím na stadion. Postupně obcházím ty buňky, kde mám někoho, s kým jsem domluvená a natáčíme.

-

Ve tři hodiny začínají klukům tréninky a já se vracím na hotel.

„Ahoj Maku! Tak co dneska, vůbec netuším jak jste dopadly!" řeknu omluvně a obejmu jí.

„Já pátá, Lůca dvacátá, Jess dvacátá devátá a Evik padesátá."

„Tak to moc gratuluju!"

„A co ty? Jak jde video?"

„Nooo, myslím že super, tu část s fotkama mám hotovou. Teď stáhnu všechno z kamery a hned to tam přidám. Koukala jsem na to a ani to nebudu muset upravovat."

„To je dobře. V devět se sejdeme ve společence. Jsem domluvená s trenéry, že mu v tu dobu pošlou nějaký papíry nebo co."

„To je super. Jinak už mám videa od těch tří a taky od pár fanoušků, tak mi večer pomůžeš vybrat ty nejlepší," řeknu jí.

„Fajn, teď jdu za Egilem, něco potřeboval," řekne a odejde.

Já vytáhnu malorážku nalepím kolečko na dveře a jdu sušit.

-

„Tyvole já se lekla!" vykřikne Makula když otevře dveře a naproti ní stojím já s namířenou puškou.

„Ježiš promiň! Ale tvůj výraz byl k nezaplacení!" řeknu se smíchem.

„Koukni na ty videa a smaž ty co bys tam nedala," řeknu, podám jí počítač a jdu se věnovat tečce na dveřích.