The last one

Nová sezóna

Konečně je to tady. Je 19. listopadu a já stojím na startu prvního sprinu letošní sezony.

Všechno uběhlo strašně rychle. Od mých narozenin jsem dál trénovala s A týmem a stala se jeho součástí. 1. listopadu nám trenéři oznámili nominaci na první kolo světáku v Kontiolahti.

Ženy: Markéta Davidová, Eva Puskarčíková, Daniela Moravcová, Jessica Jisslová, Eliška Teplá.

Muži: Michal Krčmář, Jakub Štvrtecký, Mikuláš Karlík, Vítězslav Hornig, Tomáš Krupčík.

Lucka se sama od sebe rozhodla jezdit IBU Capy a odůvodnila to tak, že potřebuje nabrat psychickou sílu.

Trenéři taky dělali různé statistiky a ty moje mě dost překvapili. Úspěšnost střelby vleže i ve stoje je 88% a všechny chyby které jsem za rok udělala, kromě dvou, byly vždy poslední ranou. Můj běh se koncem sezóny ustálil a teď mám bilanci +1.3% od průměru. Položku v leže průměrně střílím za 24 vteřin a položku ve stoje za 22.4 vteřin. Průměr mého dobytí při štafetě se pohybuje okolo 7 vteřin.

Ale teď už zpátky do Finska, kde právě zalehám na svůj stav. Zavírám se do bubliny a střílím.

První, druhá, třetí, čtvrtá a pátá. Je to tam. Zvedám se a pokračuju do druhého kola.

Už nejsem ta bláznivá holka, která si na trati všímala všeho okolo, poslouchala komentátora a při rozcvičování rozdávala úsměvy, všem přála hodně štěstí a povídala si s trenéry.

Na rozcvičování si beru sluchátka a pouštím si hudbu a na trať si beru špunty do uší. Neslyším tak skoro nic. Trenéři souhlasili s tím, že mi na trati nebudou nic říkat. Pouze mi před střelnicí někdo ukáže terč s informacemi o větru.

Pokud vzpomínáte, na olympiádě v Soči to tak dělal třeba i Björn Ferry.

Dlouho jsme s Egilem řešili u rozhodčích jestli špunty vůbec můžu mít. Nakonec dospěli k závěru že pravidla o tom nic neříkají a všechno je v pořádku.

Odjela jsem tak několik přípravných závodů a když jsem na trati nevěděla o co jedu, jelo se mi daleko lépe a v cíli to byl vždy ještě lepší pocit.

Teď už ale zaujímám polohu a soustředím se na terče.

První, druhá, třetí, čtvrtá a pátá taky padá! První sprint téhle sezóny a já cítím dobrý výsledek.

Vyrážím do posledního běžeckého okruhu a teď už do toho dávám všechny své síly. Otevírá se předemnou cílová rovinka a já se snažím posbírat poslední zbytky sil.

Po přejetí cílové čáry padám k zemi. Cítím jak mi někdo tahá špunty uší a něco křičí.

Zvednu se ze země seberu běžky a tím někým je naše Makula.

Když se podívám znovu na cílovou tabuly jsem na šestém místě. Makula je pátá.

„Co?" vydám ze sebe směrem k ní.

„No jsi šestá! Běž se převléct a jdeme na ceremoniál."

Já jí poslechnu a jdu do buňky. Pořád mám tušení, že to je jen krásný sen.

Když vylezu z buňky a jdu přes mix zónu gratulují mi trenéři i některé závodnice. Já pogratuluju první Hanně, druhé Tirill a třetí Lise.

Tomáš Lachman se mnou chce natočit rozhovor a já samozřejmě souhlasím.

„Šestá žena dnešního sprintu a vlastně taky šestá žena celkové hodnocení světového poháru. To je po Daniela Moravcová. Danielo, jak jsi spokojená se svým dnešním výkonem?"