The last one

Peking II

Pondělí, 7.3. 2022

Je tu další závodní den a nás čeká ta klasická předzávodní rutina.

Vylézám z postele a jdu rovnou do koupelny. Zapletu si cop, u kterého se dneska hodně navztekám.

Makula vstává jen chvíli po mně a můžeme vyrazit na snídani. Dávám si míchaná vajíčka a nějakou zeleninu, protože závod nás čeká až od dvou hodin.

Na snídani potkáváme kluky, kteří nám přejí štěstí, stejně jako spoustu ostatních sportovců.

-

Zapínám počítač a zapojím ho do televize. Martinu dneska čeká 5 km trať a protože jede až poslední, máme vypočítaný že dojede někdy kolem jedenácté. Tudíž to krásně stíháme.

Maku si bere gumu na cvičení a protahuje se. Já zvolím svou balanční podložku, na které se snažím trochu probudit svoje tělo.

V půl jedenácté se Martina připravuje na svůj start. Zazní startovní výstřel a my doufáme, že rozšíří svojí medailovou sbírku.

A taky že jo! Jen těsně jí uniklo zlato, ale bere výborné druhé místo. Dnes je to druhá medaile pro českou výpravu. Vzhledem k tomu, že Anička Ferndstädtová jede odpoledne, tak máme dnes ještě dvě šance na medaile.

-

Za pár minut půl třetí. Dokončuji poslední cviky na protažení a sundávám si bundu. Naposledy si plácnu s Blekym, Péťa mi poklepe na hlavu. Z českých závodnic je předemnou jen Evča, která měla sedmnáctku.

Nazouvám si běžky, kontroluju všechno vybavení a sunu se směrem ke startovní bráně.

Předemnou pojede Anais a za mnou Deniss. No, alespoň bude zábava.

Nejdelší pípnutí a já automaticky vyrážím na trať. Nechci to tempo přepálit, dneska chci hlavně co nejméně chyb na střelnici. Tím se tyhle závody rozhodují.

Přijíždím k první položce a jedu si svůj standard. Nula za 25 vteřin mě posune kousek za Anais.

V druhém běžeckém kole jsem rozhodnutá jí dotáhnout. Taky se k nám přidává Makula, která před chvílí startovala. Snažím se nasadit trochu tempo, abych Maku alespoň trochu pomohla. Na střelnici přijedeme společně a obě střílíme za nula.

Další běžecké kolo je dost zvláštní, protože se nás nějakým způsobem sejde na trati pět a v tomhle počtu přijedeme i do té obávané zatáčky. Jenže Korejka jedoucí před Maku neuřídí svoje lyže a letí do sněhu. Bohužel ta už nestihne zareagovat a sedá si do sněhu.

S malorážkou se naštěstí nic nestalo, ale odnesla to hůlka. Já na nic nečekám, sundávám si svojí a podávám jí Makule. Ta letí závodem dál a já čekám kde najdu nějakého trenéra, nebo kohokoliv s holí.

Nakonec mi jí podává Karel a já pokračuju závodem dál. Ani nevím co mě to napadlo, ale bylo to prostě automatický. Makula má větší šanci než já a hlavně se do ní vkládají větší naděje.

Na třetí střelbu přijedu když se Makula zvedá. Jen letmo si všimnu její nuly a zalehám na stav.

Bohužel hned první rána nepadá a mě to rozhodí. Kontroluju praporky, a střílím dál. Naštěstí chyba zůstává je jedna a já pokračuju dál.