The last one

Co se stalo v Hochfilzenu, zůstane v Hochfilzenu

Dnes jsme po třech dnech doma dorazili do Hochfilzenu. Právě sedím na posteli a chystám se Makule všechno říct.

„Tak povídej, co se děje?" řekne když se vrátí ze sprchy.

„Maku já jsem ztracená... Emilien za mnou přišel, že mě pořád miluje, že ho to mrzí a že by mě chtěl zpátky."

„Ale?"

„Ale já se asi zamilovala do Erika a zároveň mě něco táhne k Emilienovi..."

„Tak to je blbý... Ale je na tobě jestli chceš být s někým, kdo se na tebe už jednou vykašlal, nebo s někým, kdo má už v životě něco za sebou a kdo by si tě vážil. Každopádně počkala bych ještě do Aneccy. Přeci jen, budeš mít větší jistotu."

„Dobře, děkuju Maku."

Následuje dlouhé objetí a uvědomění si, že tenhle člověk je nejdůležitější v mém životě. Vždycky mi dokáže pomoc a nikdy se na mě nevykašle.

Zítra se jede ženský sprint a já nenastoupím, kvůli tomu, že chci pošetřit síly na individuál.

-

Ráno vstávám v sedm hodin a jdu na snídani. Holky už jsou dávno pryč a já se rozhodnu napsat Emilienovi:

Ahoj, pokud to pořád platí tak dneska večer se můžeme jít někam projít. Jestli chceš tak v šest před našim penzionem.

Půjdu s ním a uvidím. Nemám co ztratit.

Holkám se dnes daří a Makuka končí šestá. Evik je dvacátá, Jess třicátá s Terka Voborníková skončila padesátá.

-

Je šest hodin a já stojím před našim penzionem.

„Ahoj."

„Ahoj. Máš nějaký nápad kam jít?" zeptám se ho.

„Asi ne, ale můžeme zkusit jednu vyhlídku tady kousek."

„Tak jo, jdeme."

Cestou si moc nepovídáme a panuje takové to trapné ticho. Když ale přijdeme nahoru vidím celý Hochfilzen.

„Páni, děkuju, je tady krásně,"

„Dany? Můžu tě obejmout?" zeptá se opatrně.

Já na nic nečekám a jdu k němu. Obejmu ho a cítím jak mě k sobě přitiskne.

Vlastně mi svým způsobem chyběl. Jenže pořád je tak ta červená kontrolka, která mi říká, že už mi jednou ublížil.

-

„Erik má štěstí..."

Rozhodnu se mu nic neříkat, nechám ho při tom, že spolu chodíme.

Před penzionem se rozloučíme a když odejde, vidím Erika s Benem jak jdou k nám.

„Ahoj Dany," pozdraví mě sborově.

„Ahojky, kam máte namířeno?"

„Za tebou a za Markét, propašuješ nás tam prosím?" zeptá se Ben a já asi tuším další noc jinde.