The last one

Láska existuje

Je 15. 3. a já jsem zrovna doma, od Ondrova loučení uběhly dva dny, já balím věci a večer odlétáme do Östersundu.

Moje zlatá medaile je v krabičce na okně, vedle té stříbrné z mistrovství. Hrozně moc doufám, že brzy přibude další.

„Dany? Až tu nebudeš přidělám ti ty poličky, ukaž mi kam je chceš."

„Je to nakreslený na zdi mezi oknama Tati," řeknu a zvedám zvonicí telefon.

„Ahoj Dany. Mám pro tebe špatnou zprávu..."

„Ahoj, co se děje?" řeknu vyděšeně Jirkovi.

„Neletíš do Östersundu ani do Osla. Pojedeš na poslední IBU Cap do Osrblie ."

„Co? Jakto? Vždyť... Přece jsem na soupisce?"

„To jsi, ale jako pátá žena. Já bych tě taky radši viděl sbírat zkušenosti mezi elitou, ale Rybář s Egilem to holt vidí jinak."

„A proč? Vždyť mám zlato z dvojic a byla jsem dvacátá devátá ve sprintu?"

„Mě to říkat nemusíš. Podle Rybise to takhle pro tebe bude prý lepší."

„Achjo. Víš termín a co se pojede?"

„Jo, termín je 24. do 30. března. A pojede se masák, individuál a mix štafety."

„Aha. No tak uvidíme." přeci jen je mi 21 a závodníci v mém věku většinou pořád jezdí za juniory. Jsem ráda za tu zkušenost ve světáku a teď si holt dám IBU Cap.

„Jo a koukal jsem na pořadí. Zatím se jel jenom jeden individuál, kterej jsi vyhrála. Takže pokud zajedeš dobře máš šanci na malej glóbus."

„Aha, tyjo."

„Dany musím končit. Hned teď ti bude volat Rybář, tak hlavně v klidu jo?"

„Neboj."

Nemůžu tomu uvěřit, ale možná je to dobře. Ve světáku jsem se prosadila jen dvakrát ve dvojicích.

-

„Dobrý den." řeknu když zvednu telefon.

„Ahoj. Řekl ti Jirka všechno?"

„No, asi jo."

„Dany asi jsi naštvaná, ale mysli na to že ti je dvacet jedna."

„Já vím, vážím si té šance, ale přeci jenom mě to mrzí."

„Makula v téhle době na tom byla dost podobně s výjimkou toho že ty máš dvě medaile ze svýho prvního ročníku světáku. Ona čekala několik sezón. Ty jsi supertalent a obrovská naděje českého biatlonu. Troufám si říct, že jednou vyhraješ velkej glóbus, zlato z Olympiády, zlato z Mistrovství, ale potřebuješ čas. Máš neskutečný cit na zbrani a jsi nejpřesnější střelkyně z IBU Capu. 89,6% v leže a 90,2% ve stoje. To je neuvěřitelný. Je vidět že se neztratíš ani ve světáku a věřím tomu, že po letní přípravě s A týmem se staneš jeho stálicí."

Tyhle slova mě překvapila, ale má naprostou pravdu.

„Máte pravdu. Nemá smysl hnát se zběsile nahoru. Děkuju."

„Vidím že jsi to pochopila. Do mailu ti pošlu informace ohledně odjezdu. Hodně štěstí v Osrblie."

„Děkuju moc, nashledanou."