The last one

Konečně šťastná

Ráno se probouzím a beru do ruky telefon abych se podívala na čas. Je sedm hodin a to mě uklidňuje, protože všichni budou ještě spát.

„No dobré ráno," ozve se z křesla se sedí Erik a hraje PlayStation. Fajn, možná ne všichni.

„Ehm, dobré."

„Jak se spalo?" zeptá se se smíchem.

„Prekvapivě docela dobře."

„Běž do koupelny, pak si můžem zahrát."

„Dobře," špitnu.

-

Vracím se z koupelny a už mi podává do ruky ovladač.

„Hrála si to někdy?"

„Ne. Co to je?"

„Vetšina kluků hraje FIFU, nebo auta. Tohle je Call od duty. Tímhle běháš, tady házíš granát. Tady střílíš a tímhle měníš zbraně. Chceš hrát se mnou nebo proti?"

„Asi proti," zasměju se.

„Takže válka, fajn..."

Televize se rozpůlí na dvě části a hned v prvních deseti vteřinách jsem mrtvá.

V první hře zastřelím jen nějakou slepici a celkem asi dvanáctkrát umřu.

„Ještě že na střelnici nestřílíš takhle mizerně," řekne a směje se mi.

„Nikdy jsem to nehrála, teď to bude lepší."

„No jak myslíš."

Opravdu to ve druhé hře je lepší a já Erika dokonce jednou zastřelím.

„Budeš muset ještě trénovat, jestli mě chceš porazit."

Je osm hodin a mezitím co Erik hraje, já píšu Markét, aby mi napsala až se vzbudí.

„Jak je na tom Benedikt se vstáváním?" zeptám se.

„Blbě, když máme volno je schopnej vstávat klidně v deset. A včera šli spát kdo ví kdy, takže to vidím na nějakou jedenáctou hodinu."

„Pěkný,"

„Můžeme jít na snídani a pak můžeš být tady?"

„Tak dobře, stejně dneska nemáme nic v plánu."

Společně jdeme do jídelny, kde jsme první a taky jediní. Všichni si dneska rádi přispí.

-

Na pokoji zase hrajeme, když se ozve zaklepání na dveře.

„Ben?"

„Ten by neklepal, spíš trenér," řekne a protočí očima.

„Ahoj, potřebuju s tebou něco probrat," ozve se ode dveří hlas. Jenže ten hlas moc dobře poznávám.

„No, teď se to úplně nehodí Emile," snaží se ho Erik zdržet.

„Tu někoho máš nebo... Dany!?" zarazí se.

„Ahoj," špitnu z křesla. Jenže pak mi dojde že mám Erikovo oblečení.

„Super... Víš že jí miluju a uděláš tohle?" začne křičet na Erika.