The last one

Östersund

Ráno se probouzím v deset hodin. Jdu rychle na snídani a pak vynosím věci z dodávky.

Pořadatelé mají problémy se sněhem, takže se pojedou jenom štafety. Zítra mixy a pozítří mužské a ženské.

Dneska máme trénink v jednu hodinu, takže chci vyrazit na stadion dřív. Opět máme výhodu, že hotel se nachází asi pět minut cesty pěšky od areálu.

V půl jedné jsem na stadionu, beru z kamionu běžky a jdu se projet.

Dnešní trénink probíhá přesně podle mých představ. Mám skvělou běžeckou formu a celkově se cítím dobře.

-

Odpoledne jsme s Maku na pokoji a probíráme zítřejší štafety. Já jedu s Víťou dvojice a Makula, Jess, Karlos a Bimbo jedou mix.

Když se ozve zaťukání a oboum je jasné kdo tam bude. Jdeme proto otevřít a stojí tam Ben s Erikem, který má na zádech malorážku naší Evči.

Ty dva se hned objímají a já s Erikem zamířím do vedlejšího pokoje.

Zaťukáme a otevře nám Jess.

„Evuše! Máš tu návštěvu!" zakřičí do koupelny.

„Ahoj, panebože, jsi moje záchrana, moc děkuju," spustí směrem k Erikovi.

-

Sedíme všichni čtyři u nás na pokoji,  hrajeme aktivity a během toho se domlouváme jak budou následující dny probíhat.

Další zastávka je v Hochfilzenu, kde bydlíme v penzionu daleko od německého týmu.

Nakonec těm dvoum ustoupím, rezignovaně beru svoje tři tašky a stěhuju se k Erikovi.

Budu tady trávit tři noci a čtyři dny. Pak poletíme do Östersundu. Trenérům Makulka prý všechno řekne tam.

S Erikem máme sice každý jen jednu postel, ale zato koupelna i celý pokoj je obří. Dokonce tu máme i menší pohovku.

K večeru jde Erik běhat a já jdu za trenéry, kvůli nějakým papírům. V šest jdeme společně na večeři a pak chvíli hrajeme PlayStation.

Erik dneska usne už asi v osm, protože odřídil půlku cesty, takže se chce vyspat.

Já si dám sprchu a pak asi do devíti hodin hraju.

Podaří se mi usnout na pohovce a ani nevnímám že mě Erik přikryl, když šel v noci do koupelny.

-

„Dany, Dany vstávej!" lomcuje se mnou Erik.

„Co?" řeknu rozespale.

„Za dvacet minut je snídaně a pak musíme na stadion," říká a směje se mi.

„Aha... Jo, dobře."

Letím do koupelny, zapletu si cop, vyčistím zuby a společně odcházíme na snídani.

-

V devět hodin stojím na startu s číslem 7. Se startovním výstřelem vyrazí všech 26 biatlonistek na trať.

První kolo je docela rychlé a já si držím dvacátou příčku. Zalehám na stav 7 a moje rychlá a přesná střelba mě posune na šesté místo.