The last one

Zpátky domů

Ráno se probouzím v Erikovo pevném objetí, ze kterého se nejde dostat. Podle slunce je šest hodin a do tréninku mám času dost. Takže jen ležím s hlavou položenou na Erikovi a pozoruju vrcholky hor.

V sedm hodin se konečně probudí i on. „Dobré ráno," usmívá se.

„Ehm, dobré..." odpovím mu nervózně.

„V kolik máš trénink?"

„V devět, ty?"

„Nemám, masák přece nejedu, jen si půjdu zaběhat."

„Ajo vlastně."

Dál si balím věci a přemýšlím co budu dělat odpoledne.

„Co se odpoledne jít někam projít?" navrhnu Erikovi.

„Tak fajn, ale kam vymýšlím já."

„Dobře, já jdu."

„Takhle brzy?" zeptá se.

„Jo, půjdu ještě na snídani a pak dole počkám na holky."

„Tak jeď mým autem jestli chceš. Jinak se nedočkáš."

„To ne, ale děkuju. Ony snad vstanou."

„Dany... Pojedeš mým autem a hotovo! Vezmi si klíčky z kapsy u bundy. Vím že jsi všude radši dřív."

„Dobře, děkuju moc. Jsi zlatej."

„Ale vyberu si to!"

„A jak?" zasměju se.

„Budu potřebovat mazat jizvy."

„To mi asi nevadí. Ještě jednou děkuju. Já jdu."

Zajdu si na snídani a pak hned jdu k Erikovo autu.

Cestou napíšu holkám že jedu sama a aby si to dneska odřídily samy.

Na stadion přijedu v půl deváté a jdu se převléct. Zajdu do kamionu pro běžky a jdu na trať.

Trochu se protáhnu, rozcvičím a rozběhám. Házím malorážku na záda, beru si ledvinku a vyjedu do prvního okruhu.

Když projíždím střelnicí všimnu si přicházejícího Jirky.

Pozdravím ho a jestli chci tak mám jít střílet.

Zalehnu na stav a střílím. Nejsem v závodním tempu, takže je to nula. Stejně tak na stojce.

„Krásný Dany, teď jeden okruh v závodním tempu, ležka, dva okruhy stojka." zakřičí na mě Jirka.

Já vyrážím a po patnácti minutách mám hotovo.

„Ta minutá na stojce byla na jedný hodině. Tu jsi utrhla, ale jinak dobrý, máš pochvalu. Teď si dej jedno pomalý kolečko a mazej na hotel."

Já si ale dám ještě jeden rychlej okruh, jedu na doraz a jsem úplně hotová. Odnesu lyže, převléknu se a venku se protáhnu.

Nasednu do auta a jedu na hotel. Vezmu z auta všechny svoje věci, zamknu a jdu nahoru.

Erik tu není, takže si jdu dát sprchu a jdu za Romanem na protažení.

-

Cestou od něj zajdu za Egilem, jen tak abych se zeptala jak mu je. Snad už bude po vánocích v pořádku. Přeci jen je to hlavní trenér a dost nám tam chybí.