CZ | Secret Powers | Avengers FF | ✓

Secret Powers - Osmá část

 Zdravím! Tak opět přidávám další část SP, doufám, že se vám bude líbit. :) Mimochodem, chtěla bych vám moc poděkovat za vaše ohlasy, strašně to pro mě znamená! :) Takže, pokud se vám bude dnešní díl líbit, budu ráda za komentář i vote. ^^ A kritiku samozřejmě přijímám. :)

Srdce se mi zastavilo – byla to nádhera! Stály tam v řadě Starkovy obleky Iron Mana. A že jich bylo zatraceně hodně. Byla jsem nucena ohromeně zalapat po dechu a vydat se vstříc tomu 'železnému' ráji.

 „To... je úžasný!" Zvolala jsem upřímně a v myšlenkách se nad sebou zamračila, protože jsem až podezřele zněla jako vzrušená školačka, která právě dostala čokoládu. Musela jsem se trochu ovládat, přeci jen - mě bylo osmnáct a Tonymu tak... třicet pět? Zhruba. Nemohla jsem se před ním chovat ještě víc dětinsky, než doposud, víc ztrapnit jsem se už opravdu nechtěla. Jestli to vůbec šlo.

 Ohromeně jsem popošla blíž a obdivně si začala obleky prohlížet zblízka. Vedle jeho klasického červeno-zlatého tu byly i další – od temně modrého, který až nápadně připomínal vzhled obleku Kapitána Ameriky, až po rezavou hnědou nebo obyčejný lesklý kov.

 Vidět všechny ty obleky takhle pospolu, moct se jich dotknout, to byl, ač se to možná nezdá, doopravdy zážitek. Kdyby to byl nějaký přihlouplý komiks, místo očí by se mi objevila srdíčka a z pusy by mi začala pršet duha. Nebo něco podobně stupidního.

 Zlehka jsem položila dlaň na kovovou hruď a na chvíli se zadívala na volné místo, kde obyčejně byl vidět ten Starkův elektromagnet co ho udržoval naživu. Můj pohled se obrátil na skutečnou Tonyho hruď a i přes tričko jsem si všimla 'zářivého kolečka', jediné známky toho, co všechno musel ten muž přetrpět. Na chvíli mě pohltila lítost.

 Nakonec jsem se zvedla pohled ke svému hostiteli a provokativně se usmála.

 „Takže tohle je ta... důležitá práce, o které jsi říkal Furymu?" schválně jsem zdůraznila slovo 'důležitá' a ještě abych to podtrhla, tak jsem lehce nadzvedla obočí.

 „No... možná." Odpověděl váhavě Stark a já nad jeho napůl provinilým a napůl otráveným tónem vyprskla smíchy. On mě ihned zpražil pohledem a já se ze všech sil snažila rychle uklidnit.

 „A proč jich děláš tolik?" Rozhlédla jsem se po místnosti a přelétla všechny obleky pohledem. Muselo jich být desítky, ne-li stovky! Tony ledabyle rozmáchl rukama a pousmál se.

 „Někdo ve volném čase kreslí, někdo tančí, někdo píše nesmyslné fan fiction, které se nikdy nestanou skutečností a já – já zase vyrábím tyhle obleky. Každý má něco." Nevěřícně jsem zakroutila hlavou a opět se upřímně zasmála. Na všechny předchozí chmury jsem už dávno zapomněla. S ním to bylo tak snadné... v hlavě jsem se nad sebou opět zamračila.

 Obrátila jsem svůj zrak k Tonyho tváři a začala si ho detailně prohlížet. Musela jsem uznat, že to byl velmi atraktivní a přitažlivý muž – klidně bych se vsadila, že ženy po něm musí opravdu šílet. Jeho vlasy byly tmavé a pečlivě upravené, stejně tak bradka. A jeho oči barvy nekonečného moře mě okamžitě pohltily. Nechápavě jsem nad sebou zavrtěla hlavou. Nad čím to SAKRA přemýšlím? Tohle ne.

 Konečně jsem si všimla, jak mě Stark sleduje, nejspíš se divil, proč si ho tak prohlížím. Mírně jsem zčervenala, sklonila pohled a odkašlala si. Avšak jeho pohled jsem na sobě cítila dál.

 „No... díky, že jsi mi to tu ukázal, Tony, je to opravdu nádhera." Usmála jsem se na něj nakonec a doufala, že má tvář získala už normální barvu.

 „Za málo." Pousmál se Stark a na důraz ještě přikývl. Už jsem se otáčela k odchodu, když mě jeho hlas zastavil. „Jo a... neříkej Furymu o téhle mojí práci. Ani S.H.I.E.L.D. nemusí vědět všechno." Pokrčila jsem rameny a kývla. Ani kdybych chtěla, neměla jsem jak Furyho kontaktovat a tak či tak jsem neměla důvod to dělat. Věřila jsem Tonymu. A ikdyž jsem tušila, že za tím vším je něco víc, než co tvrdil, neřešila jsem to. No, ne moc...