CZ | Secret Powers | Avengers FF | ✓

Secret Powers - Desátá část

 Ahojte! :) Tak tady máte další část SP :3 Mimochodem, strašně moc vám děkuju za ohlasy! :') Moc to pro mě znamená. :) Snad se vám bude i dnešní díl líbit, pokud ano, nezapomeňte mi dám vědět komentářem nebo vote, ať vím, že je o tento příběh pořád zájem. :) Have fun!

Po chvíli jsem si pro sebe pokrčila rameny a pomalu si to zamířila ven, kde jsem si lehla do trávy a čekání na Tonyho si zkrátila pozorováním zvláštních tvarů v mracích.

 Když jsem zaslechla kroky, vzhlédla jsem a v tu chvíli jsem musela zalapat po dechu a vykulit oči. Bleskurychle jsem vstala a o krok couvla. Jak se ukázalo, Tonyho plán byl mnohem šílenější, alespoň na první pohled, než jsem si dokázala představit...

 „Co to sakra-“ Ujelo mi překvapeně, když jsem se přesvědčila, že se mi ten výjev opravdu nezdá a je to skutečnost. Stark měl totiž na sobě brnění Iron Mana a s rukama v bok na mě shlížel z výšky, čímž mě ze začátku příšerně vyděsil.

 „To je můj plán.“ Odvětil zvesela a jeho hlas zněl skrze oblek dost zkresleně a roboticky.

 „To je tvůj plán?!“ Zeptala jsem se pro jistotu naprosto zděšeně.

 „To je můj plán.“ Zopakoval klidně. Celkem mě zajímalo, jak se teď asi tváří. Tiše jsem si pro sebe zaklela a nakonec rozhodila rukama. Pochybovala jsem, že by ho ten oblek mohl ochránit před extrémním zmrazením, jaké mu hrozilo z mé strany, ale ikdyby zůstal uvnitř uvězněný navždy, nebyl to vlastně můj problém. Ne? Hm...

 „No jak chceš,“ pokrčila jsem rameny a vzdychla, „tak co jsi vymyslel?“ Stark se zasmál a já bych skoro přísahala, že mu pod maskou zůstal ďábelský úsměv. Moje důvěra v něj na chvíli zakolísala.

 Tony ke mně najednou přiskočil, popadl mě kolem pasu a vznesl se se mnou do vzduchu. Vyděšeně jsem vykřikla a co nejvíce se k němu přitiskla, seč to bylo sebevíc trapné. Vyletěl se mnou na plochou střechu domu, kde mě pomalu pustil a pak odlétl na vzdálenost dvou metrů a ve vzduchu se otočil. Vzhlédla jsem k němu a oči se mi rozšířily strachem.

 „Úkol je jednoduchý, dostaň se dolů.“ Řekl železný muž a kdyby můj pohled zabíjel, už dávno by ležel na dně oceánu.

 „Děláš si legraci... že jo?! Bojím se výšek!“ Vykřikla jsem a Tony skoro až bezmocně rozhodil rukama.

 „Promiň. O to důvod víc, aby ses snažila. Tak šup dolů!“ V tu chvíli sletěl k zemi, dosedl do trávy a zády se opřel o strom. Sundal si helmu a s poťouchlým výrazem mě začal pozorovat. Já si pro sebe zaklela a opatrně se podívala přes okraj. Panebože, taková výška! No jasně, dvě patra byla ještě v pohodě, na vrcholku Stark Tower by to bylo horší. Ale i tak, jakmile se dostanu dolů tak Starka zaškrtím, to přísahám.

 Poklekla jsem a dlaní se dotkla okraje. Zavřela jsem oči a soustředila se na své schopnosti, jen na ně, nechala jsem se jimi ovládnout a obklopit. Srdce mi divoce tlouklo, ale já nepolevovala. V tu chvíli jsem ucítila v prstech známé mravenčení a k mým uším dozněl drobný zvuk zamrzání a já v tu chvíli věděla, že se mi to daří.

 „Pěkné, jen tak dál!“ zvolal po chvíli Tony a já instinktivně otevřela oči a usmála se. Moje soustředěnost na vteřinu zakolísala, ale ihned jsem zase pevně sevřela víčka a snažila se svou práci dokončit. Cítila jsem, jak je to už skoro hotové. Ještě malou chvíli...

 Otevřela jsem oči a překvapeně zalapala po dechu. Přímo přede mnou byla dlouhá ledová skluzavka až k zemi. Doufala jsem, že bude dostatečně pevná, ale led vypadal, jakoby byl tvrdší než skála.

 Zhluboka jsem se nadechla, posadila se a začala klouzat dolů. S nadšeným výkřikem jsem svištěla a šťastně se smála – na chvíli mě napadlo, že asi musím působit jako totální magor.

 Bohužel, v půlce skluzavky, přesně ve chvíli kdy jsem kvůli Tonymu ztratila koncentraci, vznikla trhlina. Když jsem se k ní dostala, led zaskučel, zaskřípal a praskl. V tu chvíli se začala skluzavka bortit a já bez jakékoli podpory začala padat z výšky několika metrů k zemi. V hlavě se mi honilo jediné – je to můj konec?