CZ | Secret Powers | Avengers FF | ✓

Secret Powers - Třicátá šestá část

Ahojte! :) Kdo si to přečte ještě teď, moc prosím, přejte mi štěstí mezi 10-12h :DD Zatracená škola... no nevadí. :D Mimochodem, díky za vaše reakce u minulých dílů, jsem za to strašně ráda. :3 Pokud se vám dnešní část líbí, zanechte vote&komentář. :) Budu vám za to moc vděčná; kritiku vítám. ^^ Enjoy! PS: Dneska zase trochu delší... :3

Stark odevzdal můj návrh kostýmu Furymu, který souhlasil, že ho ihned nechá udělat. Pak jsme nastoupili do dvou letadel (to proto, abychom mohli každý přiletět z jiné strany města a ze vzduchu obhlédnout situaci) a zamířili si to směrem do Londýna. Čekal nás dlouhý let.

„Tak jaký máš tedy plán?" Já seděla v letadle se Starkem a Rogersem, jak jsem od začátku předpokládala. Nyní jsem se zadívala Tonymu do očí a zhluboka se nadechla. Před oběma muži jsem si cítila tak obyčejně. Stark měl na sobě samozřejmě už svůj oblek kromě helmy, kterou měl položenou na sedadle vedle sebe. Steve měl zase svůj oblek i se štítem zavěšeným na zádech. Cítila jsem se trochu zranitelně, když jsem jako jediná měla normální oblečení. Na chvíli mě napadlo, co se stane, když se Tonymu začne chtít v tom železném obleku na záchod, ale tušila jsem, že by se mi odpověď nelíbila.

„Zjistěte jaké jsou škody a dostaňte lidi z ulic, to je nejdůležitější." Řekla jsem a snažila se necítit provinile z toho, že zrovna těmto dvoum Avengerům velím. „Řekněte to i ostatním, čím více vás bude, tím lépe." Muži si vyměnili pohledy.

Letadlo začalo klesat – upřímně mě napadlo, proč se Tony zeptal na můj plán až teď, měli jsme společně tolik hodin, ale všichni jsme mlčeli.

„A co ty?" Na pár vteřin jsem sklonila zrak a zkousla si rty. Pak jsem vzhlédla a zadívala se mu pevně do očí.

„Já půjdu na Okrsek. Musím přesvědčit policii, ať se do toho nepletou, jinak bude ještě více mrtvých." Oba muži si opět vyměnili pohledy, ale nakonec přikývli, ikdyž vypadali pochybovačně. Nevěřili mi? Tušili, že chci jít za Lokim? Možná si jenom mysleli, že policie neposlechne sotva osmnáctiletou holku. Ano, v tom se nejspíše nemýlili, ať bych jim řekla cokoli, ti by mě pravděpodobně vůbec nebrali vážně. Ať bych *řekla* cokoli...

Zvedla jsem prsten do výše brady a tajemně se usmála. Mělo to být ujištění, že mě poslechnout. Ano, možná by jim došlo, že není radno mě ignorovat. Mohla bych zmrazit celou policejní stanici... donutila bych je mít ze mě strach. Donutila bych je se mi klanět.

Zprudka jsem zavrtěla hlavou a sklonila si ji do dlaní. Odkud se ty myšlenky vzaly? To jsem nebyla já. Nebo ano? Zadívala jsem se na prsten, který mírně světélkoval.

Letadlo přistálo a já skoro vyběhla ven. Nebyl čas ztrácet čas.

„Tak jo, vy to tu omrkněte, já jdu na Okrsek a sejdeme se u Big Benu, dobře?" Tony kývl a já se otočila k odchodu. V tuto chvíli jsem byla ráda za to, že jsem dnes nebyla v Londýně poprvé a už jsem to tu trochu znala. Alespoň to nejbližší okolí. Mohlo se mi to hodit...

Z pohledu Tonyho:

Podezíravě jsem sledoval Jessičina vzdálující se záda. Druhé letadlo mezitím přistálo a ostatní Avengers vystoupili.

„Kam to jde?" zeptal se Banner pomalu. Nespouštěl jsem z dívky pohled, když jsem zamumlal:

„Na Okrsek určitě ne..." Znal jsem ji dost dobře na to, abych vytušil, že něco není v pořádku. Steve si stoupl vedle mě a podíval se po ostatních.

„Musíme se rozdělit. Vy tři jděte, porozhlédněte se tu a hlavně dostaňte ty lidi z ulic." Mluvil na mě, Bannera a Natashu. Pak se otočil ke Clintonovi. „Bartone, ty se dostaň nahoru a hledej Lokiho. Připrav si luk." Hawkeye kývl a ihned si to zamířil k jedné z vysokých budov, aby se dostal na její střechu.