CZ | Secret Powers | Avengers FF | ✓

Secret Powers - Dvacátá šestá část

Ahojte! :) Tak dnes tu máme konečné odhalení a jakési zjištění míry pravdivosti Lokiho slov. :) Žádné spoilery, slibuju. ;) Doufám, že se vám bude dnešní díl líbit, enjoy!

Asgardský hrad byl neuvěřitelně rozlehlý a spletitý. Pochybovala jsem, že bych se v něm kdy vyznala – ikdyž jsem nepředpokládala, že bych se tu měla nějakou delší dobu zdržet.

Thor mě zavedl k obrovským dveřím, za nimiž se měla nacházet hlavní síň... a král. Před nimi stála dvojice strážných a jeden z nich ochotně dveře otevřel. Soudila jsem, že být princem má své výhody. Pak jsem ho spatřila – ikdyž jen z dálky. Odin seděl na svém trůnu až na samém konci místnosti. Roztřásla se mi kolena, ale snažila jsem se zachovat klid, alespoň na povrch.

„Otče!" pozdravil ho Thor a přistoupil. Já ho pomalu následovala, ale i tak jsem raději zůstala pár kroků dál za ním.

„Přivedl jsi sem tuhle smrtelnici bez mého dovolení. Proč?" zahřměl Odinův hlas a já se zachvěla. Tenhle chlap o buzení respektu zřejmě něco ví...

„Otče, ona je-" Král Asgardu ho však přerušil.

„Nemá tu co pohledávat. Pošli ji ihned zpět. Stráže!" Thor o krok postoupil.

„Otče!" vykřikl naléhavě. Muž ho zpražil pohledem, ale toho si bůh hromů a blesků nevšímal. Zprudka ukázal směrem ke mně, až jsem opět trochu nadskočila.

„Ty tomu nerozumíš. Je to její dcera." Odin se zarazil a dlouhým pohledem se na mě zadíval. Zastrčila jsem si neposedný pramen černých vlasů za ucho a sklonila zrak.

„Lokiho sestra?" Thor se pomalu narovnal.

„Heimdall ho slyšel, můj bratr si myslí, že tomu tak je. Ale jen jediná věc to může potvrdit. Pokud je její otec..." Zarazil se a na desetinu sekundy na mě pohlédl, než se otočil zpět ke králi. Něco mi tu unikalo, ale co? Kromě faktu, že tihle dva zřejmě moc dobře znali oba mé rodiče.

„Máš pravdu - skříňka prastarých zim. Prosím, následujte mě, slečno...?" Teď se zadíval zpříma na mě a já ucítila, jak se mi nervozitou rozbušilo srdce. Opravdu jsem s tím musela něco udělat.

„Crossová. Jessica Crossová." Řekla jsem opatrně. Odin kývl a vstal ze svého trůnu. Nejdřív ho následoval Thor a za ním jsem šla já. Jak byly chodby prázdné a tiché, tím více jsem si uvědomovala, že mé srdce pořád buší rychleji, než by mělo. Jen jsem doufala, že mě ani jeden z Asgarďanů neuslyší.

Zavedli mě hluboko do útrob hradu, odkud bych se sama určitě už nikdy nevymotala. Nakonec jsme skončili před nevelkými dveřmi, které až se otevřely, odhalily schody dolů a krátkou chodbu. Na jejím samém konci stála na podstavci malá skříňka tmavě modré barvy, ale vypadalo to, jakoby se snad vevnitř hýbala a modrá barva se míchala s černou. Bylo to děsivé. To musel být ten slavný artefakt, o kterém tu všichni stále mluvili. Skříňka prastarých zim...

Přistoupili jsme k ní a mě se najednou zatočila hlava. Bylo to zvláštní, jakoby mě ta věc k sobě volala, lákala... prosila, abych ji zvedla a odnesla ji odtud do děsivých útrob všech světů. Jötunheim?

„Dotkni se jí." Zašeptal ke mně Thor a já na něj trochu zděšeně pohlédla. On jemně přikývl a pousmál se, aby mi dodal odvahu. „To je v pořádku." Dodal a já přikývla. Pomalu jsem přistoupila. Opatrně jsem se natáhla ke skříňce a i přes chvějící se ruce jsem ji zvedla.

Najednou se něco stalo. Pohltil mě chlad. Zhluboka jsem vydechla, měla jsem pocit, že teď dokážu všechno. Stačilo jen namířit a dokázala bych zmrazit celou tuto místnost... ale přece jen mi to něco uvnitř mě nedovolilo, má duše – mé svědomí. Otočila jsem se i se skříňkou k Asgarďanům. Všimla jsem si, jak Thor o půl kroku couvl a pevně stiskl své kladivo. Když jsem se zadívala na svou kůži, pochopila jsem proč – byla temně modré, změnila svou barvu... jako, když jsme se dotkli s Lokim, jen teď to bylo mnohem větší. Vsadila bych se, že i mé oči byly rudé – jako tehdy ve snu. Zalapala jsem po dechu.

„Takže je to pravda." Řekl Odin a já rychle vrátila skříňku na své původní místo. Pak jsem od obou mužů couvla a zvedla ruce na obranu.

„C-co se mi to děje?" vykoktala jsem. Asgarďané si vyměnili pohledy. Thor přikývl.

„Řeknu jí to. Jessico, pojď se mnou, prosím." Nic jsem nenamítala, jakékoli vysvětlení bylo teď víc než vítané. Musela jsem zjistit, co se to tu děje. A to co nejdříve. Než mě zase podobná proměna zastihne nepřipravenou...