CZ | Secret Powers | Avengers FF | ✓

Secret Powers - Třicátá čtvrtá část

Ahojte! Tak je tu konečně další část. :D Jsem ráda, že jsem to dneska stihla, protože jsem měla hodně náročnej den a už jsem se bála že to nedopíšu. :) Ale máte to tady, tak snad jste spokojení. :3 Pokud se vám díl líbil, dejte určitě vote a do komentáře napiště svůj upřímný názor. :) Kritiku přijímám. ^^ Enjoy!

„Avengers jste jediná naděje. Lokiho jste už jednou porazili, uděláte to znova. Jděte pro Bannera a setkáme se venku, čeká tam na vás letadlo. Jděte." Řekl spěšně Fury a všichni tři poslechli. Otočili se a zamířili si to ke vzdálenému schodišti. Po pár krocích se však Tony zastavil a zadíval se na mně. Smutně jsem sklonila zrak.

„Vy také, slečno." Řekl černoch a já se k němu otočila. Občas jsem na tu věc zapomínala, zdálo se to tak snadné. Ale já k nim nepatřila. Nebyla jsem žádná hrdinka, jen obyčejná holka, co si na ni hraje.

„Já nejsem Avenger." Ředitel S.H.I.E.L.D.u se mi podíval do očí. Zpoza zad vytáhl tlustý svazek papírů a hodil mi ho.

„Teď už jste." Nato se otočil a zmizel ve výtahových dveřích. Pomalu jsem sklonila zrak a zadívala se na přední stranu. Papír byl prázdný až na pár slov v jeho horní části:

Projekt AVENGERS

Přísně tajné

Zírala jsem na ten nápis s otevřenou pusou a nebyla jsem schopna jediného slova. Jakmile jsem se vzpamatovala, vzhlédla jsem a obrátila zrak k Tonymu, který se upřímně usmíval a když se naše oči setkaly, zlehka přikývl. Zalapala jsem po dechu a prohrábla si vlasy. To přece nemohla být pravda...

„Tak pojď, to oslavíme později." Přerušil Stark mé úvahy a já pomalu kývla. Následovala jsem ho po schodech dolů a přitom přemýšlela.

„Věděls to?" zašeptala jsem a zadívala se mu zpříma do očí. Tony trochu zpomalil a můj pohled mi oplatil. Nějakou dobu trvalo, než promluvil.

„Ne. Ale tušil jsem to." Pootevřela jsem ústa a zastavila. On se ke mně otočil a natočil hlavu na stranu.

„Jak?" Stark mi zlehka položil ruku na rameno a mnou projel elektrický proud. Otřásla jsem se a přitom doufala, že si toho nevšiml. Pokud ano, nedal to na sobě vědět.

Trochu se ke mně naklonil, až naše obličeje byly od sebe jen pár centimetrů. Cítila jsem na tváři jeho horký dech a opět jsem se otřásla.

„Jsi chytrá, talentovaná, laskavá... a také neuvěřitelně odvážná. Máš ty nejlepší předpoklady. Lidí jako ty, existuje na světě málo." Nevěděla jsem co říct. V očích se mi zaleskly slzy. Natáhla jsem se a Tonyho pevně objala. Napůl jako poděkování za jeho vlídná slova, napůl protože jsem to potřebovala. Když jsem byla v jeho blízkosti, přišlo mi, jakoby všechny problémy světa zmizely. Byla jsem tam jen já a on, cítila jsem se v bezpečí. Pryč od Lokiho, od všech. Jakoby na ničem už nezáleželo. Jen na něm. Na Tonym.

„Tak pojď." Odtáhl se ode mě a naposledy mi stiskl rameno. Pak jsme se vydali ze schodů dolů.

Laboratoř byla obrovská. Všimla jsem si, že uprostřed stojí Banner společně se Stevem a Clintem a společně potichu rozmlouvají. Když jsme vešli, muži ztichli.

„Jessico, jsi zpět..." Zalapal Bruce po dechu a já se usmála.

„Ráda vás vidím, doktore." Šla jsme mu vstříc a potřásli jsme si rukama. Tony si odkašlal a já vzdychla. „Správně, na tohle bude čas později. Musíme jít." Všichni mě následovali ven a já si pomalu uvědomovala, že jsem možná více vůdčí typ, než jsem si myslela.