Plameny moci✔

DVACÁTÁDEVÁTÁ

ANITA A TERRA

„Blázne! Čirý blázne!" běsnila Terra a rozhazovala rukama, jako kdyby se snažila odehnat všechnu hořkost a zlost, kterou v sobě měla.

„Trpěla," zasyčela na svou obranu Anita. V očích se jí leskly slzy. Druhá elfka se k ní sehnula a se zatnutými zuby jí pohlédla do stejně hnědých očí - očí jejich matky. Sestra jí pohled jí oplácela.

„Střelilas po princi," přecedila přes své zuby. Postranní zuby měla o trochu více špičaté, než normální lidé. Nahánělo to strach, když je cenila.

„Po králi," opravila ji a zapřela se o zeď městského domu. Nacházely se v postranní uličce nedaleko jejich pokoje, který si pronajímaly.

„Jako kdyby to bylo o něco lepší!" Znovu rozhodila rukama. „A co když teď budou hledat viníky? A oni budou, Anito. Možná padneme jako podezřelý první. To hatí naše plány. Úplně všechny! Když nás budou hledat, budeme muset využívat magii na iluze, a když ji budeme používat, nebudeme dost silné na to, dostat ty plameny."

„Dostaneme je," ujistila ji pevným rozhodným hlasem. Terra se jen sarkasticky zasmála.

„Jsi snílek. Vše není jen o tom říct si to a ono to vždy dobře dopadne. Takto to nefunguje! Jde o strategii, plánování, výhody a načasování. Myslela jsem, že už jsme se přes tuto fázi dostaly," nabourávala do ní dál a dál, zatímco to Anita snášela. Nakonec se vyhoupla na nohy a stoupla si těsně naproti ní.

„Stejně, jako jsme vyřešily tvou touhu po penězích a bohatství? A tvou strategii při hledání nových klientů? Každá máme chyby. To víme obě dvě. Přijmi to. Udělala jsem chybu, ano. Ale oni si zaslouží smrt." Třásla se přitom, co to říkala. Terra nasucho polkla. Nakonec ale položila své sestře dlaň na paži a sklopila lehce hlavu. Pohledem ale neuhnula.

„A také ji dostanou. Svrhneme je, ale nejdřív potřebujeme ty plameny. Dostaneme to, po čem toužíme již tolik staletí. Všichni to dostanou. A naše matka bude moci řádně odejít k bohům."

„Slibuješ?" V očích se jí znovu zaleskly slzy.

„Slibuji," pokývla hlavou. „Ale nejdřív musíme zjistit, co se děje. Co takto využít služby naší nové přítelkyně?" Spiklenecky se na sebe usmály a pohlédly směrem k hradu, které zalévaly poslední paprsky umírajícího slunce. Oslavy druhého měsíce vypukly v plném proudu.

*

NEOL

Být přítelkyní dvou elfek vedlo víc k problémům, než k užitku. Hlavně, když jsem po probuzení dostala ránu do hlavy. Terra se nade mnou skláněla, lekla jsem se, vymrštila se do sedu a srazily jsme se jako dva ořechy. Až na to, že ořechy by to tak hrozně nebolelo.

S třeštící hlavou jsem se poté vydala do princových komnat, abych mohla vyzvědět, zda se na ně nechystá hon. Samozřejmě to bylo čistě z kamarádských důvodů. A nebo taky kvůli tomu, že v Perelu každý velmi rád dává možnosti mezi menší přátelskou službičkou, nebo smrtí.

Cestou jsem zahlédla Emer, jak se u jednoho z velkých oken vybavuje s několika šlechtici. Ti jí spiklenecky naslouchali. Raději jsem změnila dráhu své cesty.

Nakonec jsem se s princem střetla na jedné z chodeb. Byl za Ardela. Svobodně se producíroval kam se mu chtělo a svůdně mrkl nejen na jednu ze služebných proklouzávající okolo. Ty se s chichotáním otáčely a pomrkávaly svýma šelmolvitýma očima.

„Staráš se o to, zda mi nic není?" divil se, střídavě se usmíval a dělal překvapené grimasy, když jsme se snažila možná až moc vtíravě starat.