Hierarchie /Adventní kalendář 2021/ ✓

6.

CONAN FEARGHALL

    Konečně se mi podařilo dokončit smlouvu. Hodinky teď ukazují něco málo po třetí hodině ranní. Byl jsem velmi mile překvapen, když jsem včera večer zjistil, že se za celý den, tedy spíše dobu mé nepřítomnosti, nic zlého neudálo.

    Nejprve jsem se včera večer pustil do neodkladných smečkových záležitostí, které se mi tu poslední dobou stále více hromadily. Bylo na čase zmenšit ty štosy papírů na mém stole. Po třech hodinách vytrvalé práce a plného soustředění se mi je podařilo zredukovat o zhruba jednu pětinu. Což byl pro mou osobu slušný výkon.

    Nakonec jsem toho zanechal jen proto, abych si došel udělat, asi v půl dvanácté večer, velmi silnou kávu. Sice neměla pomalu žádný efekt, ale když tomu budu věřit, tak to třeba pomůže.

    Posledním bodem na mém programu byla znovu smlouva. Sněm je za dva dny a já stále neměl v ruce ten několikastránkový dokument, který mohl být sice velice jednoduše zničen, ale na druhou stranu měl velkou moc.    

    Teď, v onu noční hodinu, se konečně vyčerpaný plížím do svého bytu ve smečkovém domě. Znovu si dávám rychlou sprchu, avšak tentokráte oblečení neřeším. Nahý si lehám do postele a okamžitě únavou usínám.

/_/_/_/_/_/_/_/

Ráno je pro mně ještě horší, než večer. Přemáhá mě absolutní nechuť k práci, již několik desítek minut se přetáčím na posteli a snažím se ještě alespoň na pár minut usnout. Neúspěšně. Protichůdnou možností už je pouze dát si ledovou sprchu. Což mne, jak se o zhruba deset minut později ukázalo, dokonale probralo. Dnešek rozhoduji začít tréninkem. Po nějaké době je zapotřebí dát si také trochu do těla. Vstupuji do soukromé tělocvičny a začínám s rozcvičkou.

Ujišťuji se, abych byl řádně rozcvičený, než se pustím do něčeho těžšího. Poté už skoro dvě hodiny nedělám nic jiného, než to, že se ze sebe snažím dostat všechen ten stres z nadcházejícího sněmu. Je mi jasné, že předem mám vyhráno, ale nejsem si jist za jakou cenu. Nerad bych totiž na svých rukou měl krev jiného Alfy.

Tedy, našli by se tací, u kterých by mi to vadilo podstatně méňě, avšak nedělá to dobrý obrázek o mé osobě. Ušklíbnu se, hold, stane se. Někteří z nás, Alfů, totiž měli odlišný názor na Samotáře a území bez nadvlády smečky. Pro mě byli Samotáři jen práce navíc, možná až nechutnost. Stejně se většinou jednalo o vlkodlaky, kteří se svými činy provinili proti smečce. Vrazi, násilníci nebo rozvraceči. Pokud přežili takovéto činy a jejich Alfové byli příliš mírní, než aby je rovnou zabili, vyhnali je, donutili opustit smečku. Často byli také Samotáři spojení s nepřáteli smeček a mohli za vyvraždění právě několika celých smeček.

I když, nerad musím připustit, že tu bylo nepatrné procento Samotářů, kteří si zvolili tento druh přebývání, protože jim to vyhovovalo. Těch bylo ale mizivé množství a za svůj život jsem se setkal pouze s třemi muži, které smečkový život nelákal. Prudce vydechnu. Dost přemýšlení.

Střídám skoro veškeré vybavení tělocvičny. Od speciálního běžeckého pásu, přes různé činky až k boxovacímu pytli  a podobným věcem. Když odcházím, cítím stékající pot po svých zádech. Ale jsem si ho vědom i na jiných místech. Oči mě štípou od toho, jak mi do nich stekl.

Vracím se do svých pokojů, dávám si sprchu, umyju si vlasy, obléknu se a konečně se vydávám najít si něco k jídlu, protože mám pocit, že bych dokázal sníst náklaďák plný jídla, jaký mám hlad.

V hlavní kuchyni a přilehlém jídelním sále je stále rušno. Ještě pořád totiž probíhají snídaně.
,,Dobré ráno, Conane. Co by sis dal ke snídani?" Marry, jedna ze starší generace vlčic ve smečce, se objeví vedle mně.
,,Od Vás cokoliv," uznávám s radostí. Má totiž dovednosti, která by měla mít každá vlčice. Nebo tedy, umí dokonale vařit. Dejte jí ona vejce, která jsem si sám sobě dokázal zkazit a ona z nich připraví delikatesu za pár minut. I přes její věk doufám, že bude schopna mi vařit do té doby, než si najdu svou družku. Asi by vůbec nebylo na škodu zmínit, že je jako má druhá matka. Občas, když pracuji až do noci, přijde klidně o půlnoci s čerstvě upečenými zázvorovými sušenkami. A to prostě potěší mužské srdce.

Sedám si na barovou stoličku a čekám, než mi něco připraví. Mezitím se rozhodnu, že si zde na jídlo nejen počkám, ale že i se tu najím. Jednou bych se taky mohl zdržet na snídani ve společnosti smečky.
Připojíš se?, ptá se Camdem skrz vlčí frekvenci. Mnou méně oblíbený způsob komunikace. Závidím občas lidem, ty nikoho ve své hlavě neslyší.
K tobě? Možná. I k té tvé bosorce? Nikdy, odpovím mu.

Dál už nic neříká. Myslím si, že jsem dal dostatečně najevo to, že jeho družku nemusím. Samozřejmě, že kvůli němu jsem vždy zdvořilý, ale být po mém, tak už je ta vlčice dávno pryč. To její chování je nesnesitelné.

Když přede mně Marry postaví dvě bagety plněné pečeným masem, sázenými vejci a její domácí omáčkou, propadám hladu.
,,Už jsem Vám někdy řekl, že jste báječná kuchařka?" ptám se, zatímco předstírám, že si nejprve v klidu vypiji svou kávu, než se na ty bagety vrhnu.
,,To říkáš pořád, chlapče. Měl by sis najít svou vlastní ženu, abych jí mohla předat pár rodinných receptů, než odejdu."
,,Takhle nemluvte. Budete tu s námi ještě dlouho."
,,Doufejme, že dostatečně dlouho na to, abych tě viděla se svými potomky, hochu," mumlá při odchodu z kuchyně.

Já se konečně mohu hladově pustit do baget, které velmi omamně voní. Mám snad ještě větší hlad, než před chvilkou, pokud je to vůbec možné.
Během pár minut jsem po snídani, avšak zůstávám ještě chvíli sedět na místě. Podepřu si pěstí bradu a přemýšlím o tom, co Marry řekla. Nikdy jsem nebyl a nebudu rodinný typ. Dělá mi to problém, někoho si pustit blízko k tělu, a ona to ví.

,,Dobré ráno. Pomohl včerejšek?" Camdem se opře o barovou židli vedle mně. Cítím na něm pach jeho družky, ale v místnosti není. Pokud dosud neodešla, alespoň nám nechala prostor si promluvit a čeká někde opodál.
,,Možná," připouštím.
,,To zní, jako kdybys na něco přišel," snaží se vyzvídat. Podívám se mu zpříma do zelených očí a pouze odvětím, aby za mnou posléze přišel do kanceláře.  Poté už ho tam nechávám stát a sám mířím ke svému notebooku přesně ve zmíněné místnosti.

Několik kopií smlouvy leží různě pohozených po stole a já hledám tu poslední, závěrečnou, o které si myslím, že je pro onu příležitost velmi dobře zpracována. Čas tisku - 2:53, to musí být ona. Po rychlém prolétnutí textu očima zjišťuji, že tomu tak doopravdy je.

Camdem se ve dveřích objevuje přesně za třicet osm minut později. Při čekání na něj jsem zvládl pročíst a podat souhlas či nesouhlas s dvaceti zprávami od smečkových členů. Přání některých z nich byly až příliš stupidní, ty byly okamžitě zamítnuty, některé, o něco lépe podané, mě donutily trochu popřemýšlet a u těch ostatních, kde bylo velmi přesně popsáno z jakých důvodů - co, kde, kdy, jak, tak jsem neměl problém se souhlasem.

,,Chtěls mě vidět?" sklouzne do židle naproti mé. Protáhne se a ozve se několik zapraskání.
,,Chtěl, čti," dávám mu smlouvu do rukou a modlím se, aby si nechal své chytré připomínky, pouze řekl či ano - je dostačující, či ne - nedostatečná. Nic víc od něj vědět nepotřebuji.

Následuje několik minut ticha, Camdem se totiž snaží celou smlouvou prolistovat. Nakonec se na nějaké stránce zastaví a začne se smát.,,Co se ti tam nelíbí?" ptám se ho. Vrtí hlavou.
,,Naopak, ty věci, co musí Samotáři splnit, aby mohli žít na území smečky. Je to zákeřné a líbí se mi to."
,,Dobře. Tak to také má být," prohodím, ,,nehodlám si nechat na svém území žít někoho, kdo se mě může kdykoli pokusit zabít. I kdyby to mělo být kdo z koho. Někdo nakonec vyhraje a já mám za sebou téměř pět tisíc vlkodlaků kteří jsou připraveni k boji," prohodím jen tak, jako by se nic nedělo.
,,Za mě ano, jestli čekáš na toto. Tahle verze se mi líbí," kývnu a málem si oddychnu.

,,Sněm je v úterý, to je za dva dny. Budeš na to připravenej?" ptá se mně a v očích mu vidím obavu.
,,A budeš připravený i ty?" ptám se na oplátku. Muselo mu už od samého začátku být jasné, že do toho bude muset jít se mnou. Bohužel, jednou se stal členem smečky, tak se tak musí chovat. Kor když jsem z něj po letech tréninku udělal svého zástupce, svou Betu.
,,No to se ještě uvidí. Nejvíc připravení by měli být oni na nás," prohodil a poté odkráčel pryč z mé kanceláře.
Pár minut na to se ozve zaklepání. ,,Alfo, chce s Vámi nutně mluvit Alfa Daniel. Je tu."

Škodolibě se ušklíbnu. Jdeme na to.

Krásné pondělí,
myslím, že bych občas potřebovala Conanovo sebevědomí.

Hezký zbytek dne,
Aish