Hierarchie /Adventní kalendář 2021/ ✓

21.

KAYLEEN DOVJE

Nechápavě hledím za Conanem a Lillian. Pak se ale usměju. Jsem si jistá, že Lillian udělá něco, co jí on jen tak neodpustí. Je opatrná na lidi nebo vlky, kteří mi nějak ublíží. Přestože je to pořád jen nevinné dítě, občas mi přijde chováním o mnoho let starší, než je.

Z prodejny vychází o několik minut později. Lilian se ke mně vesele rozeběhne a já vím, že něco provedla. Conan má lehce narůžovělé tváře. Musím se začít smát, Alfa vlk v rozpacích? Takhle jsem ho ještě neviděla.

,,Copak jsi provedla?" ptám se jí, jakmile si jí posadím na bok, aby se mi lépe držela.

,,Koupil mi hračku," šeptá mi do ucha, i když já vím, že nás Conan slyší. ,,A já řekla, že jí nechci. Je to jeho hračka, ale on jí nechtěl. Nechal jí tam, nechce si s ní hrát," odtáhne se od mého ucha a nechápavě se na mě podívá. To už se neudržím a začnu se smát. Představa jeho reakce, kterou to v něm muselo vyvolat, aby se teď tvářil, jak se tváří, je komická sama o sobě.

,,Co kdybychom šli nakoupit nějaké jídlo, co ty na to?" snažím se uklidnit, abych se nesmála.

,,Medvídky!" vykřikne, až se na nás otočí pán stojící kus od nás. Zavětřím, vlkodlak. Usměje se na nás, ale jeho úsměv ztuhne, jakmile se podívá za nás. Pak už jen skloní hlavu a raději prochází kolem nás k východu z budovy. Takže člen smečky, to tu chybělo.

Conan již velmi brzy stane po mém boku. Na tváři má naštvaný, ale i trochu nepřítomný výraz. Pousměju se, dobře mu tak. Moji dceru si jen tak nepodplatí. Snažím se mezi všemi těmi obchody najít nějaký s potravinami. Povedlo se. Okamžitě zamíříme dovnitř.

Beru si košík a začnu do něj dávat svůj tak nějak stálý nákupní seznam. Lillian se mi u stojanu se sladkostmi odstrčí od košíku a začne ho zběsile prohledávat. Brzy vítězně v rukou svírá pytlík s gumovými medvídky. Usmívám se na ní a kývám. Pokládá ho do košíku. Ještě musíme vzít maso, zeleninu a nějaké těstoviny a tak. Bloudíme po krámu a procházíme jednu uličku za druhou. Sem tam něco položím do košíku.

To, že tam Conan s námi nebyl, si všimnu až u kasy. Lillian mi pomáhá vyndavat ty lehké věci z košíku, i když mi tím spíše trochu překáží, než aby mi pomohla. Naštěstí žena, která zrovna na kase je, se jen pousměje a není protivná, jako mnoho jiných prodavačů. I tak se snažím, abychom to zvládli co nejrychleji a nezdržovali ostatní zákazníky.

Nechávám prodavačku, aby si vše postupně markovala, zatímco si započněné zboží uklízím do tašek, které mi chvilku předtím nabídla. Začínám těžkými, nerozbytnými věcmi dospod a zbytek narovnávám nahoru. Lillian mi pod rukama ukradne gumové medvídky a mně je už teď jasné, že na mě žádný nezbyde. Škoda.

V momentě, kdy prodavačka říká sumu, objeví se vedle nás Conan. Vytáhne peněženku, ale naštěstí stihnu zaplatit dřív, než on sám stihne vyndat peníze. V tichosti zamručí, je nespokojený. Poděkuji prodavačce a s přáním hezkého dne se od ní otáčím. Košík zaparkujeme k ostatním a já chytnu tašky do ruky. Vím, že stojí přímo za mnou.

,,Vezmu to," natahuje se pro nákup. Neodpovídám, pouze reaguji cuknutím ruky i s taškami pryč. Nebylo to těžké, to vůbec. Jsem vlkodlak a větší síla se při nákupech hodí. ,,Kayleen, dej mi ty pitomý tašky!" zavrčí naštvaně.

,,Ne," otáčím se od něj. Znovu se ozve varovné zavrčení  a já ho znovu ignoruji. Stihnu však udělat jen pár kroků, než mi tašky z ruky doslova vyrve. Podívám se na prázdnou dlaň a pak na něj. Zavrčím na něj nazpátek. Tak takhle si to fakt nevylepší.